Dnes je Coelom velmi aktuální a zajímavé téma pro velké množství lidí. Jeho dopad pokrývá různé oblasti, od každodenního života až po technologický a vědecký rozvoj. V tomto článku se ponoříme do různých aspektů, které dnes činí Coelom tak relevantním tématem, prozkoumáme jeho původ, jeho vývoj v čase a jeho vliv na společnost. Od své důležitosti v historii až po její význam v populární kultuře je Coelom tématem, které nenechává nikoho lhostejným a které si zaslouží podrobnou analýzu, abychom pochopili jeho skutečný rozsah v dnešním světě.
Coelom, označovaný také pravá tělní dutina, je dutina vznikající při vývoji mnohých živočichů, obklopená buňkami mezodermálního původu.
V nejranějších stadiích embryonálního vývoje odpovídá v podstatě dutině uvnitř blastuly (tzv. blastocoel), v té době je však obklopena ektodermem a entodermem a označuje se „pseudocoelom“ nebo nepravá tělní dutina. Až později dojde u coelomátních živočichů k vystlání této dutiny mezodermem a mluví se o pravé tělní dutině, tedy coelomu. Coelom přitom vzniká dvěma základními způsoby:
Kolem celého enterocoelního coelomu obratlovců je peritoneální membrána čili pobřišnice. Z vnější strany se pobřišnice nazývá parietální peritoneum, na vnitřní straně je viscerální peritoneum, mezi nimi je mesenterium. U těch nižších obratlovců (ryby, obojživelníci, část plazů) je coelom rozdělen na dvě dutiny: na dutinu perikardovou, kde je srdce, a dutinu pleuroperitoneální, kde jsou další orgány včetně plic. U ostatních obratlovců (jako jsou savci či ptáci) se dutina pleuroperitoneální rozděluje vedví a vznikají tak celkem tři coelomové dutiny: perikardová, pleurální a peritoneální. Mezi posledními dvěma zmíněnými dutinami je vazivová přepážka, u savců navíc s prvky svaloviny (bránice). Dále u samců často vzniká skrotální (šourková) coelomová dutina.
U člověka rovněž vzniká coelom enterocoelního typu. Čtvrtý týden se stěna coelomu rozdělí na osrdečníkovou, pohrudniční a pobřišniční dutinu.