Diner

V dnešním světě se Diner stalo tématem velkého zájmu a významu. Ať už se jedná o jeho dopad na společnost, jeho vliv na populární kulturu nebo jeho význam v akademické sféře, Diner je tématem, které přitahuje pozornost široké škály publika. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Diner, analyzujeme jeho důležitost, historii a význam v dnešním světě. Od svých počátků až po vývoj v současnosti zanechal Diner v našich životech nesmazatelnou stopu a zaslouží si být studován a pochopen v celé své komplexnosti. Doufáme, že prostřednictvím podrobné analýzy vneseme světlo do tohoto tématu a poskytneme našim čtenářům širší a hlubší vhled do Diner.

Diner (z anglického Dining carjídelní vůz) je typ malé restaurace nacházející se převážně na severovýchoděstředozápadě Spojených států amerických, rovněž jako v dalších částech Spojených států, Kanadě, západní EvropěLibanonu. Menu tvoří široká paleta jídel, především americké kuchyně, v jednoduché úpravě. Typická je neformální atmosféra a čtyř až šestimístné jídelní boxy obsluhované servírkami v kombinaci s místy u dlouhých pultů s obsluhou přímo od kuchařů. Většina dinerů má prodlouženou pracovní dobu, ty u dálnic a na lokalitách s vyšší intenzitou směnných provozů pak zůstávají otevřeny 24 hodin denně.

Moderní dinery si mohou zachovávat typický exteriér prvních takových restaurací. Původní dinery vznikly přestavbou železničních vozů, uchovaly si jejich podélný, protáhlý profil a prvky interiéru. U zrodu dinerů stál tiskař Walter Scott, který svou původní profesi opustil roku 1872 a začal s nočním prodejem jídla z odstaveného železničního vozu taženého koňmi u kanceláře deníku v rhodeislanském Providence. Nevědomě se tak zasloužil o vznik kultury dinerů. Ve 20. až 40. letech dvacátého století byly dinery známy jako „jídelní vozy“, obvykle prefabrikované v továrnách ve formě moderních mobilních domů, s možností připojení do vlakové soupravy či za nákladní auto.

V dinerech je servírována rychlá americká kuchyně, připravovaná z běžného spotřebitelského zboží včetně hamburgerů, hranolek, vícevrstevných sendvičů, steaků a sekané. Nápojové menu zahrnuje kávu a ručně míchané mléčné koktejly. Mezi dezerty patří koláče nebo palačinky.

Součástí exteriéru amerických restaurací je vrstva korozivzdorné oceli a velká okna, jakožto jednotící prvky dinerové architektury. Přítomen může být retro styl, včetně jukeboxů a hracích automatů.

Téma dineru nalezlo odezvu v kultuře. Ikonická olejomalba Edwarda Hoppera Noční ptáci z roku 1942 zachytila hosty v městském dineru během pozdní noci. Norman Rockwell znázornil v obraze The Runaway z roku 1958 mladého amerického chlapce a ochranářského dálničního policistu u pultu anonymního dineru. Dinery se staly jedním ze symbolů amerického optimismu a prosperity 50. let dvacátého století, rovněž tak místem setkávání teenagerů, představující kulisu rande. V televizi a ve filmu se restaurace objevily např. v dílech The Blob, Happy Days, Pomáda a Diner. Písničkářka Suzanne Vega napsala píseň „Tom's Diner“, kterou roku 1987 vydala jako singl v rámci alba Solitude Standing. Skladba pojednávala o restauraci na rohu Broadwaye a 112. ulice.

Galerie

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diner na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Diner history and culture . American Diner Museum . Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-21. (anglicky) 
  2. a b c d POHANKA, Vít. Američané nosí tradiční dinery v srdci. Radiožurnál, Český rozhlas . 2012-09-09 . Dostupné online. 
  3. a b JENSEN, Katie. How to Open a '50s Diner . Chron . Dostupné online. (anglicky) 
  4. Hopper, Nighthawks . Khan Academy . Dostupné online. (anglicky) 
  5. The Runaway, 1958 . Norman Rockwell Museum . Dostupné online. (anglicky) 
  6. HAMMAR, David. "Tom's Diner Day" November 18th, 1981 . The Official Suzanne Vega Website . Dostupné v archivu pořízeném dne 9-3-2007. 

Externí odkazy