Dolní cesty dýchací
V dnešním světě je Dolní cesty dýchací téma, které ve společnosti vyvolává velký zájem a debatu. Od nepaměti je Dolní cesty dýchací zdrojem fascinace a studia pro různé disciplíny a sektory. Ať už kvůli svým implikacím v každodenním životě, svému dopadu na technologický rozvoj nebo jeho vlivu na kulturu a umění, Dolní cesty dýchací zanechal hlubokou stopu v historii lidstva. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Dolní cesty dýchací, od jeho počátků až po jeho význam v dnešním světě, s cílem nabídnout širokou a obohacující vizi tohoto transcendentálního tématu.
Dolní cesty dýchací zahrnují některé orgány dýchací soustavy, jimiž proudí vzduch při dýchání. Dýchací soustava přechází z horních cest dýchacích do dolních cest dýchacích tzv. hrtanovou příklopkou.
Části
Hrtan
Hrtan (larynx) je trubice skládající se mimo jiné z těchto částí:
- hrtanová příklopka (epiglottis) – při polykání zavírá hrtan (nepodmíněný reflex)
- chrupavka štítná (cartilago thyroidea) – tzv. „ohryzek“, vazivem spojena s jazylkou
- chrupavky hlasivkové (cartilagines arytenoideae).
Chrupavky jsou spojeny vazy, klouby a svaly. Podílí se na změně velikosti hrtanové štěrbiny při dýchání a řeči. Hlasové ústrojí (hlasivky) představují hlasové vazy mezi hlasivkovými chrupavkami a chrupavkou štítnou. Hlasových vazů jsou dva páry: pravé (horní), mezi nimiž je hlasová štěrbina, a nepravé (dolní) – vydechovaný zvuk rozechvívá pravé hlasové vazy.
Průdušnice
Průdušnice je nepárová trubice, která je dlouhá 12–13 cm a široká 1,5–1,8 cm. Je vyztužena 15 až 20 podkovovitými chrupavkami. Sliznice obsahuje řasinkový epitel.
Průdušky a plíce
Průdušky vystupují do plic. Obě průdušky (pravá a levá) jsou vyztuženy podkovovitými chrupavkami. Jsou vystlány řasinkovým epitelem, který kmitá směrem nahoru (odstranění nečistot).
Odkazy
Literatura
- Hana Hančová a Marie Vlková,Biologie v kostce II. pro střední školy,Fragment,Havlíčkův Brod,1999
