V dnešním článku prozkoumáme fascinující svět Ekonomika Severní Koreje. Od svého vzniku až po dnešní vývoj je Ekonomika Severní Koreje tématem zájmu mnoha lidí v různých oblastech. Prostřednictvím tohoto článku se ponoříme do historie a významu Ekonomika Severní Koreje a také do jeho důsledků v moderní společnosti. Postupem času si Ekonomika Severní Koreje získal pozornost výzkumníků, akademiků, profesionálů i nadšenců a jeho význam v současném světě stále roste. Kromě toho prozkoumáme, jak Ekonomika Severní Koreje ovlivnil různé aspekty každodenního života a jak je jeho dopad významný i dnes. Připravte se na fascinující cestu o Ekonomika Severní Koreje a objevte vše, co toto téma nabízí.
Ekonomika Severní Koreje | |
---|---|
Měna | Severokorejský won (KPW, ₩) |
Fiskální období | kalendářní rok |
Statistické údaje | |
Populace | ▲ 25 549 819 (2018) |
HDP | $32,1 mld. (nominalní, 2018) |
Změna HDP | 4,6% (2018) |
HDP na obyvatele | $1 300 (2016, nominalní) $1 700 (PPP, 2015 odhad) |
HDP podle sektorů | zemědělství: 22,5%, průmysl: 47,6%, služby: 29,9% (2017 odhad) |
Míra chudoby | N/A |
Pracovní síla | ▲ 16 503 176 (2019) |
Pracovní síla podle sektorů | zemědělství: 37%, průmysl: 63% (2008 odhad) |
Nezaměstnanost | 25,6% (2013 odhad) |
Zahraničí | |
Vývoz | ▼ $222 mil. (2018) |
Dovoz | ▼ $2,32 mld. (2018 odhad) |
Hrubý zahraniční dluh | $20 mld. (2011 odhad) |
Veřejné finance | |
Příjmy | 3,2 mld. (2007 odhad) |
Výdaje | 3,3 mld. (2007 odhad) |
Ekonomika Severní Koreje je centrálně plánovaný systém, kde je role alokace trhu omezená, i když se zvyšuje. V roce 2020 Severní Korea pokračuje v základním dodržování centrálně řízené ekonomiky. Po nástupu Kim Čong-una v roce 2012 došlo k určité ekonomické liberalizaci, ale ohledně konkrétních právních předpisů a uzákonění dochází ke konfliktu. Podle hodnocení ekonomické svobody nadace Heritage Foundation je hodnota ekonomické svobody Severní Koreje 5,9, což je nejméně ze 180 hodnocených ekonomik v roce 2019.
Po kolapsu východního bloku v letech 1989 až 1991, zejména Sovětské svazu - hlavního zdroje podpory KLDR, čelila severokorejská vláda obtížným strategickým rozhodnutím a severokorejská ekonomika byla donucena k přeorientování zahraničních ekonomických vztahů, včetně větší ekonomické spolupráce s Jižní Koreou. Největším obchodním partnerem Severní Koreje je ČLR. Severokorejská ideologie čučche vedla k tomu, že se země snaží věnovat autarkii v prostředí mezinárodních sankcí. Bez ohledu na současný vývoj omezené ekonomické otevřenosti země, např. v průmyslové oblasti Kesong, turistické oblasti Kŭmgang-san a zvláštní administrativní oblasti Sinŭiju, není Severní Korea ochotna zavést zásadní změny. Zemi stále dominuje státem vlastněný průmysl a kolektivní zemědělství a vedení je odhodláno udržovat v zemi přísnou politickou a ideologickou kontrolu, i přes mírné zvýšení zahraničních investic a určitou autonomii podniků.
Od korejské války až do poloviny 70. let měla Severní Korea podobný HDP na obyvatele jako její soused Jižní Korea. Nicméně na konci 90. let 20. století a začátkem 21. století má Severní Korea HDP na obyvatele menší než 2 000 dolarů. Pro rok 2018 odhadla korejská banka růst HDP na -4,1 %.
Asi 81 % území země pokrývají relativně vysoká horská pásma se zalesněnou horskou a kopcovitou krajinou, kterou protínají hluboká a úzká údolí. Je zde jen málo území, které lze kultivovat. Obstojné přístavy se nacházejí na východním pobřeží země u Japonského moře. Hlavní město Pchjongjang se nachází nedaleko západního pobřeží na řece Tedong.
Ačkoli většina obyvatel Severní Koreje žije ve městech jako dělníci, podíl zemědělství na HDP je poměrně vysoký - zhruba 25 %, přestože výnosy dosud nedosáhly úrovně ze začátku 90. let. Obchod s Jižní Koreou se od roku 1988 sice zvýšil, ale mezi oběma zeměmi neexistuje žádné použitelné spojení.
Severní Korea nadále trpí chronickým nedostatkem potravin (viz hladomor v Severní Koreji), který je důsledkem uzavřeného režimu, mnoha přírodních katastrof a celkovými strukturálními nedostatky, jako např. omezená zemědělská oblast a krátké období růstu, jakož i jednostranné rozdělování ve prospěch armády a téměř vyloučení běžného obyvatelstva. Nedostatek potravin byl dále prohlouben rekordními povodněmi v roce 1995 a pokračujícím nedostatkem hnojiv a zemědělského vybavení. Na základě mezinárodní žádosti o pomoc poskytl Světový potravinový program OSN od července 1999 do června 2000 přibližně 500 000 tun potravin.