V článku, který uvádíme níže, podrobně prozkoumáme Generální sněm a zaměříme se na různé aspekty, které nám dnes umožní pochopit jeho důležitost a relevanci. Toto téma podrobně rozebereme od jeho počátků až po jeho dopad na společnost, přes jeho aplikace a možné budoucí implikace. Prostřednictvím různých úhlů pohledu a přístupů se pokusíme osvětlit Generální sněm s cílem poskytnout úplnou a hloubkovou vizi, která čtenáři umožní získat o ní solidní znalosti.
Generální sněm (německy Generallandtag, též gemeiner Landtag) byl sněm stavů ze dvou nebo více zemí Koruny české (Corona regni Bohemiae), to jest z Českého království, Moravského markrabství, Slezského vévodství, Horní a Dolní Lužice. Poprvé byl svolán za vlády Jana Lucemburského (králem 1310–1346) v první polovině 14. století. Na generálních sněmech se jednalo o společných zájmech státu, o nástupnictví na trůn, korunovaci, zahraniční politice (obrana státu před Osmany), celostátních právních záležitostech, náboženských otázkách a králových propozicích. Generální sněmy byly svolávány podle vůle panovníka, samostatnou iniciativou se nevyznačovaly, ani nezískaly funkci pojítka všech korunních zemí. Generální stavy tvořily buď delegace stavů všech zemí nebo český zemský sněm rozšířený o delegace ostatních zemí. V delegacích na sněm bývaly zastoupeny všechny stavy jednotlivých zemí. Delegace byly voleny stavy, které je vybavily instrukcemi a plnou mocí. Vydržování delegací a finanční náklady spojené s účastní na sněmu nesla vysílající země. Při hlasování měla každá země jeden hlas. K usnesení nebylo třeba dohody všech zemí, dohoda mezi několika zeměmi byla závazná jen pro ně. Usnesení nabylo platnosti po schválení králem a zápisu do českých zemských desk. Generální sněm se nestal dualistickou institucí celokorunního charakteru, to jest protiváhou panovníka (výjimkou byl sněm v roce 1619). Po vydání Obnoveného zřízení zemského (1627 pro Čechy, 1628 pro Moravu) se generální sněmy už nekonaly. Náhradou měla být všeobecná stavovská shromáždění, která se scházela při korunovaci českého krále a kdy se novému panovníkovi holdovalo. Fundamentální články z roku 1871 obsahovaly požadavek svolávání generálních sněmů, nebyly ovšem přijaty. Tehdy se myšlenka generálních sněmů objevila naposledy.
Generální sněmy byly svolávány (až na období českého stavovského povstání) panovníkem. Počty delegací nebyly pevně stanoveny, záležely na vysílající korunní zemi. Sněmům předsedal zpravidla panovník; v případě své nepřítomnosti byl zastupován komisaři.