Gustav Hilmar
V dnešním světě je Gustav Hilmar téma velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Od profesionálů po amatéry, Gustav Hilmar upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho významu ve vědecké oblasti nebo jeho vlivu na populární kulturu, Gustav Hilmar se stal opakujícím se tématem v každodenních konverzacích, akademických debatách a médiích. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty související s Gustav Hilmar, analyzujeme jeho důležitost, důsledky a vývoj v čase. Připojte se k nám na této cestě a objevte více o Gustav Hilmar a jeho dopadu na dnešní svět!
| Gustav Hilmar | |
|---|---|
 Gustav Hilmar (před rokem 1930) | |
| Rodné jméno | Gustav Černý |
| Narození | 30. ledna 1891 Podlázky  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 19. března 1967 (ve věku 76 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gustav Hilmar, vlastním jménem Gustav Černý (30. ledna 1891 Podlázky – 19. března 1967 v Praze) byl český herec, malíř a sochař, bratr malíře Bedřicha Černého.
Život
Po absolutoriu herecké školy Karla Želenského v roce 1911 působil nejprve čtyři roky v Plzni (1912–1915). Poté se pět let léčil, neboť onemocněl tuberkulózou. Po první světové válce a vzniku Československa přijal angažmá v Brně (1920–1922) a v Ostravě (1922–1926), od roku 1926 prakticky natrvalo zakotvil v pražském Vinohradském divadle. Od roku 1950 v důsledku tehdejších komunisty řízených reorganizací českého divadelnictví přešel do Městských divadel pražských, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1959.
Jednalo se o velmi vytěžovaného českého filmového herce, který si zahrál přibližně v 70 českých filmech, byl i známým hercem rozhlasovým. Kromě herectví se také aktivně věnoval sochařství a malířství.
Divadelní role, výběr
1955 Julius Zeyer: Stará historie, Pandolfo, Divadlo komedie, režie Karel Svoboda
Ocenění
- 1955 titul zasloužilý umělec
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Český film : herci a herečky I, s. 389.
- ↑ Český biografický slovník XX. století I, s. 458.
- ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3.
- ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8.
Literatura
- Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 24, 90
- Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 180
- Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 143, 180, 217, 224, foto 359, 475, 589, 614
- František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 73
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 168, 349, ISBN 978-80-200-1502-0
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 76, 113, 262, 338.
- Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 389–390.
- Kruh solistů MDP: Ročenka k jubileu Městských divadel pražských 1907–1937, Kruh solistů Městských divadel pražských, knihtiskárna Politika, Praha, 1938, str. 74
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 132, 163, 190, 240, 241, 244–5, 248–9, 251–3, 255–6, 259, 285–6
- Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 18, ISBN 80-86182-51-7
- Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl II, 1884–1989 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1989. 784 s. S. 2–6.
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 31, 47, 50, 67, 83, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 44, 179
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 458.
- Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 88, 95, 172, ISBN 978-80-7388-552-6
- Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 130, ISBN 80-85837-35-8
- Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 133, ISBN 80-207-0485-X
- Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 11, 34, 39, 47, 86, 110, 191, ISBN 80-7243-121-8
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 227, 238, 257, 264, 287, 298–9, ISBN 80-85625-19-9
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gustav Hilmar na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gustav Hilmar
- Gustav Hilmar v databázi Archivu Národního divadla
- Gustav Hilmar v Česko-Slovenské filmové databázi
- Gustav Hilmar ve Filmové databázi
- Gustav Hilmar na Kinoboxu
- Gustav Hilmar v Internet Movie Database (anglicky)
- Gustav Hilmar v Encyklopedii dějin města Brna
