V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Gyula Illyés a vše, co nabízí. Od svého dopadu na společnost až po důsledky ve vědecké oblasti je Gyula Illyés tématem, které upoutalo pozornost mnoha lidí po celém světě. Na těchto stránkách budeme analyzovat jeho vývoj v čase a jeho relevanci v aktuálním kontextu. Nezáleží na tom, zda jste odborníkem v oboru nebo jste jen zvědaví se o něm dozvědět více, tento článek vám poskytne úplný a obohacující pohled na Gyula Illyés. Připravte se ponořit se na cestu objevování a poznání!
Gyula Illyés | |
---|---|
Narození | 2. listopadu 1902 Sárszentlőrinc |
Úmrtí | 15. dubna 1983 (ve věku 80 let) Budapešť |
Místo pohřbení | Hřbitov Farkasréti |
Alma mater | Pařížská univerzita |
Povolání | básník, politik, překladatel, spisovatel a dramatik |
Zaměstnavatel | Nyugat |
Ocenění | Kossuthova cena (1948) Cena Attily Józsefa (1950) Herderova cena (1970) Řád praporu Maďarské lidové republiky (1982) Magyar Örökség díj (1997) |
Politická strana | Národní rolnická strana |
Choť | Kozmutza Flóra |
Funkce | member of the Provisional National Assembly (1945) poslanec maďarského Národního shromáždění (1945–1948) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gyula Illyés (2. listopadu 1902 – 15. dubna 1983) byl maďarský básník, prozaik, dramatik, překladatel a redaktor. Představitel sociografického žánru v tzv. lidové próze. V poezii dominuje pocit úpadku, stáří, osamělosti. Významná je jeho monografie o Sándoru Petőfim.
V mládí se sblížil nejen s maďarským venkovem, ale i s levicovými hnutími studentů a mladých dělníků, po pádu republiky emigroval v roce 1921 do Paříže, kde se živil jako knihař a zároveň studoval na Sorbonně. Připojil se k meziválečné francouzské avantgardě. V roce 1926 se mohl vrátit zpět do vlasti. V legendárním literárním časopise Nyugat publikoval od roku 1927, od roku 1933 se stal jedním z vůdčích duchů hnutí tzv. „lidových“ spisovatelů. Když německá armáda obsadila Maďarsko, skrýval se na venkově i v Budapešti. Od jara roku 1945 se podílel na činnosti Národní rolnické strany. V padesátých letech se uchýlil do ústraní. Nejpůsobivější literární událostí října 1956 bylo zveřejnění jeho Jedné věty o tyranii. Na počátku Kádárovy éry na něj komunistické vedení hledělo jako na nepřítele, ale v šedesátých letech se pomalu vrátil do kulturního života. Jeho práce vycházely pravidelně od roku 1961 a v roce 1969 byla zahájena edice životního díla Gyuly Illyése, ve které vyšlo od roku 1986 dvaadvacet svazků.