Tento článek se bude zabývat tématem Hradba a věž, problémem, který má v dnešní společnosti velký význam. Hradba a věž vzbudil velký zájem a debatu v různých oblastech, od akademické oblasti po politickou a sociální oblast. Tato problematika má velkou složitost a rozmanitost přístupů, které vyžadují hlubokou a vyčerpávající analýzu. V tomto článku budou zkoumány různé perspektivy, kontextualizující Hradba a věž v jeho historickém a kulturním rámci a také zkoumání jeho vlivu na různé aspekty každodenního života. Očekává se, že tento článek přispěje k pochopení a reflexi Hradba a věž a nabídne komplexní a kritickou vizi tohoto tématu, které je dnes velmi důležité.
Hradba a věž (hebrejsky חומה ומגדל, Choma u-migdal, v anglické literatuře Tower and stockade) byla osidlovací metoda sionistických osadníků v britské Palestině během arabského povstání v letech 1936–1939, kdy mandátní úřady omezovaly nové židovské osidlování.
V průběhu této kampaně bylo založeno celkem 52 (dle některých pramenů až 56) osad tohoto typu od Danu na severu až po Kfar Menachem na jihu. Předností této metody byla rychlá stavba (jeden den, často během noci) a dobrá obranyschopnost. Stavělo se z předem připravených dílů. Centrem stavby byl dvůr (většinou 35 x 35 m), obehnaný dřevěnou hradbou a vyhlídková věž. Další budovy byly sruby, dočasně se bydlelo i ve stanech. Stěny hradby a věže byly ze dvou vrstev prken, mezi nimiž byl nasypán štěrk, což mělo zabránit průstřelu. V každé této pevnosti byly také úkryty zbraní. K dokumentaci této metody bylo založeno muzeum v Chanitě a další model těchto osad stojí v Kfar Menachem.