Hyrare
V dnešní době je Hyrare téma, které nabylo na významu v různých oblastech. Od politiky po vědu se Hyrare stal předmětem zájmu výzkumníků, aktivistů a občanů obecně. S pokrokem technologií a globalizací nabyl Hyrare dosud nevídaný rozměr, který ovlivňuje nejen způsob, jakým interagujeme s naším prostředím, ale také naše vnímání světa. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Hyrare, od jeho původu až po jeho dopad na moderní společnost.
 Hyrare | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Čeleď | lasicovití (Mustelidae) |
| Podčeleď | kuny (Mustelinae) |
| Rod | kuna (Eira) Hamilton Smith, 1842 |
| Binomické jméno | |
| Eira barbara Linné, 1758 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hyrare, též tayra, eira nebo kuna brazilská (Eira barbara) je jihoamerická lasicovitá šelma podobná našim kunám. Nejznámější jména tohoto zvířete tayra či eira pocházejí z jazyka guaraní. Dříve byla řazena do příbuzenstva jihoamerických grizonů, zřejmě je však geneticky bližší pravým kunám, za její nejbližší příbuznou se považuje severoamerická kuna rybářská.
Popis
Hyrare se podobá kunám z rodu Martes, avšak je výrazně větší než většina z nich (s výjimkou kuny rybářské a charzy žlutohrdlé, které dosahují podobné velikosti). Je to štíhlá šelma s krátkýma nohama a dlouhým huňatým ocasem. Malé, kulaté uši jsou širší než delší a jsou posazené po stranách hlavy. Končetiny jsou opatřené dlouhými, silnými drápy. Srst je nejčastěji černá nebo tmavě hnědá, hlava bývá světlejší. Častá je bílá náprsenka.
Rozšíření a stanoviště
Je rozšířená v neotropické oblasti, obývá Střední a Jižní Ameriku od Mexika až do Bolívie a severní oblasti Argentiny. Kromě kontinentu se vyskytuje také na ostrově Trinidad.
Není vázána na určitý biotop, obývá tropické opadavé i stálezelené lesy, křoviny, plantáže nebo i travnaté pláně. Vyskytuje se v nížinách i v horách až do výšky 2000–2400 m n. m.
Biologie
Hyrare je zvíře s denní aktivitou, obvykle žije samotářsky nebo v párech. Byly však pozorovány i malé skupiny čítající 3–4 jedince. Podobný sociální život je u kunovitých poměrně vzácný a byl zaznamenán jen u charz. Žije na zemi i ve větvích stromů, výborně šplhá i plave. Také skvěle skáče a dokáže skákat i ze stromu na strom. Jako všechny lasicovité šelmy je značně přizpůsobivá a doupě si buduje jak ve stromových dutinách, tak v hustém podrostu nebo ve skalní puklině.
Kuna brazilská je všežravý oportunista, na zemi i ve větvích stromů loví hlodavce koro, vačice, aguti, drápkaté opičky, plazy (dokonce i leguány), bezobratlé a tento jídelníček si ve velkém množství zpestřuje vejci a ovocem. Má-li příležitost, pojídá také včelí plástve. Konzumuje i mršiny.
O rozmnožování hyrare toho není příliš známo. Březost trvá asi 63–70 dní, v jednom vrhu je 1–3 slepých mláďat, která jsou kojena 2–3 měsíce. V zajetí může hyrare žít až 18 let.
Ohrožení
Hyrare je přizpůsobivá šelma, která je schopná žít i v blízkosti lidských sídel. Až na určité oblasti, zvláště v Mexiku, proto není ohrožena. Snadno se ochočí a místní lidé ji v minulosti chovali, aby lovila škodlivé hlodavce.
Poddruhy
- Eira barbara barbara (severní Argentina, Paraguay, Bolívie, střední část Brazílie)
- Eira barbara biologiae (Kostarika, Panama)
- Eira barbara inserta (Guatemala, Kostarika)
- Eira barbara madeirensis (západní Ekvádor, severní část Brazílie)
- Eira barbara peruana (Andy)
- Eira barbara poliocephala (Guyana, Venezuela, Brazílie)
- Eira barbara senex (Střední Mexiko až severní část Hondurasu) - je klasifikován jako zranitelný
- Eira barbara senilis (severní Ekvádor)
- Eira barbara sinuensis (Kolumbie a Venezuela)
Chov v zoo
V Evropě byl v dubnu 2018 chován tento druh jen v 17 zařízeních. V létě 2020 to bylo 25 zoo. Pravidelně je množí do 5 institucí. V Česku chová hyrare Zoo Praha a Zoo Ostrava.
Chov v Zoo Praha
Tento druh je v Zoo Praha chován od roku 2004. Český prvoodchov se podařil v roce 2011. Na počátku roku 2018 byli chováni dva samci a tři samice. Zatím poslední dvě mláďata přišla na svět v červnu 2020. Jednalo se o v pořadí dvanácté a třinácté mládě v historii chovu této zoo.
K vidění je v komplexu amerických zvířat nad výběhem ledních medvědů v horní části zoo.
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. .
- ↑ a b HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. London, Cape Town etc.: Panthera, New Holland, 2011. S. 168.
- ↑ a b www.Zootierliste.de. www.zootierliste.de . . Dostupné online.
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de . . Dostupné online.
- ↑ a b Zoo Praha - přehledy chovaných druhů, 2018.
- ↑ Tayra - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz . . Dostupné online.
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz . . Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hyrare na Wikimedia Commons - ZOO Praha - Lexikon zvířat - Hyrare
- IUCN Red List of Threatened Species: Eira barbara (anglicky)
- Schreffler, C. 2003. „Eira barbara“ (On-line), Animal Diversity Web (anglicky)
- Lioncrusher's Domain – Tayra (Eira Barbara) facts and pictures (anglicky)
