Tento článek se zabývá Internetová jazyková příručka, tématem, které je dnes velmi důležité a zajímavé. Internetová jazyková příručka je téma, které vyvolalo debaty a diskuse v různých oblastech a probudilo zájem odborníků, akademiků a lidí obecně. V průběhu historie hrál Internetová jazyková příručka určující roli ve společnosti a jeho význam pokračuje i v současném světě. V tomto smyslu je nezbytné prohloubit znalosti a porozumění Internetová jazyková příručka, analyzovat jeho důsledky, výzvy a příležitosti. Prostřednictvím tohoto článku se snažíme nabídnout úplnou a odhalující vizi Internetová jazyková příručka, obohacující debatu a pochopení tohoto velmi relevantního tématu.
Internetová jazyková příručka je webová aplikace, která vznikla v rámci projektu Jazyková poradna na internetu. Na jeho realizaci se podíleli pracovníci Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR a Centra zpracování přirozeného jazyka na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity. Příručka se skládá ze dvou částí – slovníkové a výkladové. Server s výkladovou částí byl spuštěn v dubnu 2008, slovníková část byla zpřístupněna v lednu 2009. Od té doby stránky zaznamenaly více než 239 000 000 uživatelských přístupů z více než 4 300 000 různých IP adres (k 31. 12. 2023). Průměrná návštěvnost v roce 2023 přesáhla 68 000 přístupů denně a v pracovní dny dokonce 87 000 přístupů denně. Oproti tištěným příručkám má internetová verze výhodu ve snadné aktualizaci dat, tím je její obsah aktuálnější.
Slovníková část obsahuje více než 112 000 slovníkových hesel. Databáze hesel byla vytvořena na základě hesláře školního vydání Pravidel českého pravopisu (PČP), Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ), Nového akademického slovníku cizích slov (NASCS), dvou slovníků neologismů Nová slova v češtině (1 a 2) a výrazů z poradenské databáze. Jednotlivá hesla obsahují tabulku skloňování, fonetickou transkripci, poznámky k heslu a hypertextové odkazy na výkladovou část, na hesla v dalších slovnících (ASCS, SSČ, SSJČ) a v korpusu jazyka českého (ČNK).
Ve výkladové části jsou zařazeny ty jazykové jevy, na které se uživatelé češtiny ptají opakovaně v jazykové poradně ústavu. Neobsahuje tedy komplexní popis současného systému českého jazyka. Většina výkladů je podložena akademickými Pravidly českého pravopisu a současnou mluvnicí. Krom toho byly použity speciální jazykové příručky, odborné studie v časopisech a české státní normy.
Na vzniku Internetové jazykové příručky se podíleli pracovníci Ústavu pro jazyk český Anna Černá, Jan Chromý, Hana Konečná, Hana Mžourková, Markéta Pravdová, Martin Prošek, Kamila Smejkalová, Ivana Svobodová a Ludmila Uhlířová a pracovníci Centra zpracování přirozeného jazyka na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity Dana Hlaváčková, Karel Pala a Pavel Šmerk.
Za projekt Internetové jazykové příručky obdržel v roce 2009 kolektiv autorů Medaili ministra školství, mládeže a tělovýchovy České republiky 1. stupně.
V únoru 2014 vznikla knižní podoba výkladové části příručky. Publikaci vydalo nakladatelství Academia pod názvem Akademická příručka českého jazyka. Rozšířené vydání Akademické příručky českého jazyka vyšlo v roce 2019.