V dnešním světě se Jan Šebek (malíř) stalo tématem velkého zájmu a významu. V průběhu času Jan Šebek (malíř) významně ovlivnil různé aspekty společnosti, kultury, politiky a ekonomiky. Od svého vzniku hraje Jan Šebek (malíř) zásadní roli v každodenním životě lidí a podněcuje debaty, diskuse a hluboké úvahy v různých oblastech. V tomto článku dále prozkoumáme dopad a důležitost Jan Šebek (malíř), prozkoumáme jeho mnoho aspektů a jeho vliv na dnešní svět.
Jan Šebek | |
---|---|
Jan Šebek, před rokem 1940 | |
Narození | 7. března 1890 Vršovice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 15. dubna 1966 (ve věku 76 let) Capartice Československo |
Povolání | malíř |
Manžel(ka) | Vlasta Mašatová |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Šebek (7. března 1890 Vršovice (nyní Praha) – 15. dubna 1966 Capartice)[p 1] byl český malíř, věnující se především folkloristickým a monumentálně–historickým tématům.
Narodil se v rodině zámečníka Václava Šebka a jeho manželky Marie, rozené Radvanové. V letech 1922–1923 studoval na Akademii výtvarných umění, v ateliéru Maxe Švabinského a od roku 1926 spolupracoval s Alfonsem Muchou. Později se s rodinou se usadil v Domažlicích.
Když začala 2. světová válka, měl Šebek hluboko do kapsy. Jeho přítel hoteliér Karel Vondráček, se kterým se znal z Chodska, ho pozval do Rožmitálu pod Třemšínem, kde si právě pronajal arcibiskupský hotel Panský dům. Šebek na fasádě Panského domu vytvořil sgrafito zobrazující Jaroslava Lev z Rožmitálu. Vondráček se také o Šebkovi zmínil starostovi Karlu Jarešovi, který se s Šebkem dohodl na vytvoření monumentálního obrazu Pasování pana Lva z Rožmitálu na rytíře pro rožmitálskou radnici. Na obraz zobrazující Jaroslava Lva z Rožmitálu s rytířským poselstvím na francouzském královském dvoře se složily desítky sponzorů. Šebek mezitím s rodinou obýval pokoje v Panském domě, kde se s výjimkami odjezdů do Domažlic, zdržel někdy až půl roku. Sám sebe zpodobnil na stránce knihy hostů, jak cestuje do Rožmitálu s obrovským stočeným plátnem. V roce 1945 koupil s manželkou Vlastou budovu bývalé školy v Caparticích, kde žil až do konce života.
Zemřel v Caparticích (podle některých zdrojů v Domažlicích). Je pochován na hřbitově Na Soutkách v Klenčí, pod vlastnoručně navrženým náhrobním kamenem. Hrob je nedaleko hrobu Jindřicha Šimona Baara.
V prosinci 1920 se oženil s Vlastou Mašatovou.