V dnešním světě se Jan František Josef Ryvola stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra veřejnosti. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, historickému významu nebo vlivu v profesionální oblasti, Jan František Josef Ryvola upoutal pozornost mnoha lidí po celém světě. Tento článek se snaží prozkoumat různé aspekty související s Jan František Josef Ryvola, od jeho původu a vývoje až po jeho současný stav a možné budoucí důsledky. Prostřednictvím podrobné analýzy je cílem poskytnout čtenáři úplnou a obohacující vizi Jan František Josef Ryvola a podnítit reflexi a debatu o tomto tématu globálního významu.
Jan František Josef Ryvola | |
---|---|
Narození | 11. února 1649 Polná Habsburská monarchie |
Úmrtí | 22. července 1734 (ve věku 85 let) Praha Habsburská monarchie |
Povolání | překladatel, kněz, jazykovědec a archivář |
Národnost | česká |
Témata | církevní správa, překlad a lingvistika |
Manžel(ka) | svobodný |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jan František Josef Ryvola, (uváděn též jako Rivola, 11. února 1649 Polná – 22. července 1734 Hrádek u Znojma) byl český barokní jazykovědec, překladatel, spisovatel, purista a lexikograf.
Narodil se v Polné, v domě č. XX na náměstí, jako syn místního mydláře. Na místě jeho rodného domu byla postavena nová budova městské radnice. Rozhodl se vydat na duchovní dráhu. Stal se členem řádu Křížovníků s červenou hvězdou, později působil jako komendátor v Mostě. V letech 1699 až 1701 působil jako probošt v Chlumu Sv. Máří, roku 1708 se stal proboštem kláštera v Hrádku nedaleko Znojma, kde působil až do své smrti.
V prostředí silné germanizace a rekatolizace se Ryvola stal spolu se svými vrstevníky Bohuslavem Balbínem, Pešinou a Janem Františkem Beckovským, rovněž křížovníkem, jedním z raných obhájců českého jazyka a slovanské jazykové kultury. Zaváděl a sloužil bohoslužby v češtině, pro nevzdělané venkovské věřící plně srozumitelné. Byl autorem řady kratších i delších prozaických děl. V letech 1704 až 1731 pracoval na své trilogii Diaria, ve které zachytil vztah prostých lidí a německé šlechty. Roku 1705 vydal malý český slovník s titulem Slovář český, kde navrhl také několik lexikálních novotvarů jakožto náhrad za germanismy (například výraz zeleno-chrupka jako náhradu za slovo salát). V lexikální práci byl ovlivněn spisy Václava Jana Rosy.
Zemřel na Hradišti svatého Hypolita u Znojma 22. července 1734 ve věku 85 let.