Juteové
V dnešním světě se Juteové stalo tématem velkého významu a zájmu všech typů lidí. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, historickému významu nebo významu ve vědecké oblasti, Juteové je tématem, které vzbuzuje zvědavost a diskuse v různých odvětvích. V průběhu historie byl Juteové předmětem studia a výzkumu, který generoval velké množství znalostí, které jsou dodnes zkoumány a zpochybňovány. Proto je velmi zajímavé ponořit se do různých aspektů, které Juteové pokrývá, od jeho počátků až po jeho důsledky v každodenním životě.
| Juteové | |
|---|---|
 Vlajka kmene Juteů z rezervace Uintah & Ouray | |
 Náčelník Severo s rodinou, cca 1899 | |
| Populace | |
| 4800–10 000 | |
| Země s významnou populací | |
 Spojené státy americké (Arizona, Colorado, Nevada, Utah) | |
| Jazyk(y) | |
| angličtina, ute | |
| Náboženství | |
| Domorodá americká církev, tradiční kmenové náboženství a křesťanství | |
| Příbuzné národy | |
| Chemehuevi a severní Pajutové |
Juteové (Jutové, Utové či Utahové) jsou příslušníci indiánského kmene, který původně obýval kulturní oblast Velké pánve. Jejich jazykem patřícím do juto-aztécké jazykové rodiny mluvilo v 19. století asi 4500 lidí. Po mnoho století žili samostatně v oblasti dnešního Utahu a Colorada na jihozápadě Spojených států, dokud jejich země nekolonizovali evropští osadníci. Je po nich pojmenován stát Utah.
Ze zemí předků v Coloradu a Utahu se historická loviště Juteů rozšířila do dnešního Wyomingu, Oklahomy, Arizony a Nového Mexika. Kmen měl také (mimo svou domovskou doménu) posvátná území, která byla sezónně navštěvována. Žilo tam 12 historických kmenů. Ačkoli se obvykle pohybovali v rodinných lovecko-sběračských skupinách, komunity se scházely k obřadům a obchodování. Mnoho skupin Juteů bylo kulturně ovlivněno sousedními indiánskými kmeny a Pueblany, s nimiž pravidelně obchodovali.
Po kontaktu s ranými evropskými kolonisty, jako byli Španělé, s nimi Juteové vytvořil obchodní vztahy. Krádeže a získání koní (někdy před rokem 1675) od Španělů dramaticky změnily jejich životní styl, ovlivnily mobilitu, lovecké praktiky a kmenovou organizaci. Z kdysi původně defenzivních válečníků se stali zdatní jezdci, kteří používali koně k nájezdům na jiné kmeny. Koně jim umožnily stát se kočovnými lovci bizonů (za kterými vyjížděli do coloradských prérií) a osvojit si způsoby života prérijních Indiánů. Prestiž v komunitě byla založena na jezdeckém umění mužů (testovaném při koňských závodech) a také na počtu koní, které muž vlastnil.
Když začali americký západ v polovině 19. století osídlovat evropští zlatokopové a jiní osadníci, byli Juteové stále více zabíjeni nebo vytlačováni ze zemí svých předků. Uzavřeli smlouvy s vládou Spojených států, aby si zachovali životy a část své půdy, ale nakonec byli přemístěni do vládou vytvořených rezervací. Mezi několik klíčových konfliktů na obranu kmenového území v tomto období patří Walkerova válka (1853), která souvisela s příchodem náboženské sekty Mormonů, Válka Černého jestřába (1865–1872), kdy domorodí Američané šli uzavřít smlouvu, ale byli pobiti americkými silami, a bitva na Milk Creek plus Meekerův masakr (1879), kdy se Juteové naposledy pokusili vzepřít bílým kolonizátorům a zabránit svému odsunu z Colorada.
V současnosti Juteové žijí především v Utahu a Coloradu ve třech kmenových rezervacích: Uintah-Ouray v severovýchodním Utahu (3500 členů); Southern Ute v Coloradu (1500 členů); a Ute Mountain, která primárně leží v Coloradu, ale sahá do Utahu a Nového Mexika (2000 členů). Většina žije v těchto rezervacích s omezenými zdroji (ve srovnání s jejich původními zeměmi), někteří však žijí mimo rezervaci.
V roce 1968 Juteové získali jako dodatečnou náhradu za území odstoupená v 19. stol. 31 miliónů dolarů, které použili na vylepšení stavu své rezervace a zaplacení státních dluhů. Zbytek rozdělili na rodinné podíly po několika tisících dolarech. Většina Juteů peníze brzy utratila za osobní auta.
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Juteové na Wikimedia Commons
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ute people na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d "Ute-Southern Paiute". Ethnologue. Zobrazeno 27. 2.2014. (anglicky)
- ↑ "American Indian, Alaska Native Tables from the Statistical Abstract of the United States: 2004–2005" (Archivováno 4. 10. 2012 na Wayback Machine.). US Census Bureau, USA. (anglicky)
- ↑ a b c d ZELENÝ, Mnislav. Indiánská encyklopedie : Indiáni tří Amerik. 1. vyd. vyd. Praha: Albatros, 1994. 255 s. Dostupné online. ISBN 80-00-00415-1, ISBN 978-80-00-00415-0. OCLC 33042801
