Tento článek se bude věnovat tématu Klaustrofobie, které se dnes stalo velmi aktuálním. Od svého vzniku Klaustrofobie přitahoval pozornost odborníků i široké veřejnosti a vedl k debatám a úvahám o jeho významu a dopadu v různých oblastech. V průběhu let se Klaustrofobie vyvíjel a přizpůsoboval změnám ve společnosti a stal se tématem trvalého zájmu. V tomto smyslu je důležité do hloubky analyzovat různé aspekty, které zahrnují Klaustrofobie, od jeho historického původu až po jeho dnešní vliv, abychom pochopili jeho dopad a dosah ve společnosti.
Klaustrofobie je strach z uzavřených nebo omezených prostorů. Pro klaustrofobiky jsou kritická především místa jako výtahy, letadla, vlaky. Tato choroba se může projevovat pouhými pocity nejistoty, ale také třeba silnými záchvaty. Strach nemusí být pouze z pohybujících se prostorů (vlak, letadlo, výtah...) ale také např. z jeskyní, tunelu, malých místností a vyšetření magnetickou rezonancí.
Opakem je agorafobie – strach z otevřených a především veřejných prostorů.
Klaustrofobií trpí na světě asi 5 % lidí. Život s touto nemocí nemusí být nijak výrazně odlišný od života nepostiženého člověka, vždy ale představuje jistý psychický blok.
Když je člověk trpící klaustrofobií ve stísněném prostoru, začínají se u něho projevovat tyto příznaky:
Dotyčný se snaží za každou cenu dostat pryč, často nedokáže jasně uvažovat a při silné formě fobie se může chovat agresivně. Člověk s klaustrofobií může i omdlít.
Většinou se léčí postupným pobytem ve stále více uzavřenějších prostorách. Také se k léčbě dodávají léky proti úzkosti (antidepresiva, anxiolytika).