V tomto článku prozkoumáme dopad Kostel svatého Petra a Pavla (Bohnice) na různé aspekty společnosti. Od jeho příspěvků ve vědecké oblasti až po jeho vliv na populární kulturu, Kostel svatého Petra a Pavla (Bohnice) zanechal svou stopu v mnoha oblastech. V průběhu historie byl Kostel svatého Petra a Pavla (Bohnice) předmětem debat a obdivu, generoval protichůdné názory a vzbuzoval zvědavost milionů lidí po celém světě. V tomto smyslu je fascinující analyzovat, jak Kostel svatého Petra a Pavla (Bohnice) formoval svět, který známe dnes, a také důsledky, které má jeho odkaz pro budoucnost. Proto si tento článek klade za cíl zabývat se průřezovým dopadem, který má Kostel svatého Petra a Pavla (Bohnice) na společnost, a poskytuje komplexní vizi jeho relevance a významu.
Kostel svatého Petra a Pavla | |
---|---|
Místo | |
Stát | Česko |
Obec | Praha |
Čtvrť | Bohnice |
Souřadnice | 50°8′3,72″ s. š., 14°24′57,53″ v. d. |
Základní informace | |
Zasvěcení | svatý Petr a apoštol Pavel |
Další informace | |
Kód památky | 40604/1-1569 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kostel svatých Petra a Pavla ve Starých Bohnicích je římskokatolický farní kostel nacházející se v pražské čtvrti Bohnice, ve Starých Bohnicích. Jedná se o nevelkou stavbu na půdorysu řeckého kříže. Kostelík je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Původní románský kostel byl založen roku 1158. Na konci 18. století byla při rozebírání starého oltáře objevena olověná truhlice, v níž byla zakládací listina kostela, ve které pražský biskup Daniel potvrdil, že 30. května 1158 vložil do oltářního kamene ostatky svatých jako důkaz o vykonaném svěcení. Připojuje také jména krále Vladislava a královny Judity a jako zakladatele kostela uvádí vyšehradského probošta Gervasia. Kostel byl původně zasvěcen pouze sv. Petru.
První zprávy o samostatné plebánii (faře) jsou z poloviny 14. století. O osudech kostela v 15. století téměř nejsou zprávy. V tomto období úpadku církevní správy byla fara pravděpodobně neobsazená. V roce 1550 měl podací právo ke kostelu svatojiřský klášter. O sto let později, po třicetileté válce, byl kostel veden jako pustý. Později byl spravován z jiných kostelů (roku 1688 to byl kostel Panny Marie před Týnem, od roku 1695 kostel Panny Marie Sněžné). Roku 1702 byl bohnický kostel připojen k faře v Liboci. Samostatná bohnická farnost byla obnovena roku 1738 a od té doby je již téměř nepřetržitě obsazena. V roce 1805 byl kostel, dosud románský, přestavěn v pozdně barokním slohu.
Při kostele býval hřbitov, který byl pravděpodobně na přelomu 19. a 20. století zrušen a přeložen na nový hřbitov.