V dnešním světě se Krnovské knížectví stalo tématem velkého významu a zájmu všech typů lidí. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, historickému významu nebo významu ve vědecké oblasti, Krnovské knížectví je tématem, které vzbuzuje zvědavost a diskuse v různých odvětvích. V průběhu historie byl Krnovské knížectví předmětem studia a výzkumu, který generoval velké množství znalostí, které jsou dodnes zkoumány a zpochybňovány. Proto je velmi zajímavé ponořit se do různých aspektů, které Krnovské knížectví pokrývá, od jeho počátků až po jeho důsledky v každodenním životě.
Krnovské knížectví Księstwo Karniowskie Herzogtum Jägerndorf Ducatus Carnoviensis
| |||||||
Geografie
| |||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Národnostní složení
|
|||||||
Státní útvar | |||||||
Vznik
|
oddělením z Opavského knížectví
| ||||||
Zánik
|
knížectví rozděleno mezi politické okresy Bruntál, Krnov a Opava
| ||||||
Státní útvary a území | |||||||
|
Krnovské knížectví (polsky Księstwo Karniowskie, německy Herzogtum Jägerndorf nebo Fürstentum Jägerndorf, latinsky Ducatus Carnoviensis) bylo jedním ze slezských knížectví s hlavním městem v Krnově.
Samostatné Krnovské knížectví vzniklo rozdělením Opavského knížectví v roce 1377, a to i se správními institucemi a orgány. Později je však získal moravský markrabě Jošt, roku 1411 připadlo jako odúmrť českému králi a o deset let později bylo jeho území zahrnuto do Ratibořského knížectví. Z něj se vydělilo roku 1437 při dělení dědictví po Janu II. Železném, když jej získal jeho syn Mikuláš V. Krnovský. Roku 1447 bylo Krnovsko zastaveno Hynkovi z Vrbna a roku 1457 se vlády ujal Mikulášův syn Jan IV. Krnovský. Roku 1474 se Jan musel vykoupit z uherského zajetí polovinou knížectví.
Po smrti Matyáše Korvína roku 1490 připadlo Krnovsko českému králi Vladislavu Jagellonskému. V roce 1524 zakoupil knížectví Jiří Braniborsko-Ansbašský z rodu Hohenzollernů, jehož rodině zůstalo až do roku 1621, kdy bylo zabaveno v rámci pobělohorských konfiskací a roku 1623 se knížetem stal Karel I. z Lichtenštejna. Titul krnovského a opavského knížete (resp. vévody) používají lichtenštejnská knížata do současnosti. Jejich používání jim je přiznané ústavou Lichtenštejnského knížectví.
Roku 1742 na základě Vratislavského míru získalo Prusko rozsáhlé území Krnovského knížectví po levém břehu řek Opavy a Opavice, došlo k odloučení celého Hlubčicka. Státní hranice se posunula až k městu Krnovu, které se tak stalo pohraničním městem. Jen malé předmostí na sever od města Krnova bylo ponecháno pro jeho další rozvoj. Jižní část Krnovského knížectví se stala součástí vévodství Rakouské Slezsko, severní část součástí pruské provincie Slezsko (něm. Provinz Schlesien). Nově vytvořený pruský okres Hlubčice (něm. Kreis Leobschütz, česky někdy zvaný kraj hlubčický/hlubčický kraj) se stal jedním z 35 okresů pruského Slezska. Hraniční řeka Opavice rozdělila napůl vesnice Komeise (pol. Chomiąża, čes. Chomýž), Schönwiese (pol. Krasne Pole, čes. Krásné Loučky), Geppersdorf (pol. Lenarcice, čes. Linhartovy) a Tropplowitz (pol. Opawica, čes. Opavice).
Zbývající rakouské torzo Krnovského knížectví muselo přeorientovat hospodářské zájmy z Horního Slezska na Moravu a Rakousko. Rozdělení Slezska znamenalo konec politického významu Krnova, v roce 1793 byl i krajský úřad přestěhován do Opavy. V letech 1751–1783 patřilo Krnovské knížectví do Krnovského kraje (něm. Jägerndorfer Kreis, pol. obwod karniowski), v letech 1783–1848 do Opavského kraje (něm. Troppauer Kreis, pol. obwod opawski) a v letech 1848–1849 do Slezska (1 kraj). V roce 1849 bylo Krnovské knížectví zrušeno a o dva roky později byla rakouská část území bývalého Krnovského knížectví rozdělena mezi politické okresy Bruntál, Krnov a Opava.
Vymezení části Krnovského knížectví, která zůstala po roce 1742 Habsburské monarchii:[pozn. 1]
Mimo těchto obcí bylo do určité míry závislé na knížectví také Stavovské panství Albrechtice.[pozn. 2]