V dnešním světě se Lech Emfazy Stefański stalo tématem velkého významu a zájmu velkého množství lidí. Jeho dopad je vidět v různých aspektech každodenního života, od technologie po kulturu a společnost. Jak se Lech Emfazy Stefański neustále vyvíjí a nabývá nových forem, je zásadní analyzovat jeho vliv a pochopit jeho roli v našem neustále se měnícím světě. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Lech Emfazy Stefański, od jeho počátků až po jeho současný dopad, s cílem poskytnout komplexní pohled na tento fenomén a jeho význam v současnosti.
| Lech Emfazy Stefański | |
|---|---|
Lech Emfazy Stefański roku 2008 | |
| Narození | 3. července 1928 Varšava, |
| Úmrtí | 21. prosince 2010 (ve věku 82 let) Stare Zaľubice, |
| Místo pohřbení | Evangelický hřbitov ve Varšavě |
| Povolání | spisovatel, novinář, překladatel, herec, režisér |
| Národnost | polská |
| Stát | |
| Významná díla | Od magii do psychotroniki czyli Ars magica (1980, Od magie po psychotroniku), |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lech Emfazy Stefański (2. července 1928, Varšava – 21. prosince 2010, Stare Zaľubice) byl polský spisovatel, novinář, překladatel, autor a spoluautor knih o parapsychologii a paranormálních jevech, herec a režisér. [1][2]
Během druhé světové války vystudoval chemické učiliště. Jako člen Zemské armády se zúčastnil Varšavského povstání, kde získal konspirační přezdívku Emfazy (Důraz), který se později stal nedílnou součástí jeho jména.[3]
Po skončení války se věnoval divadlu a roku 1955 se stal spoluzakladatelem experimentálního divadla Mirona Białoszewskiho Teatr na Tarczyńskiej, působil v týdeníku Po prostu, psal knihy, články a scénáře. Roku 1967 vystudoval režii na Státní vysoké škole divadelní ve Varšavě a pracoval jako režisér i jako herec.[3] Hrál mimo jiné v polském filmu Barwy ochronne (1977, Ochranné zbarvení) režiséra Krzysztofa Zanussiho nebo Głosy (1982) režiséra Janusza Kijowskiho.[4]
Zabýval se rovněž studiem parapsychologie a paranormálních jevů a byl aktivistou Polské psychotronické společnosti. Kromě toho překládal do polštiny poezii i prózu. Roku 1995 se zasloužil o registraci Nativní polské církve (církev založená založené na předkřesťanské víře starých Slovanů), jejímž byl hlavním obětníkem.[3]