V tomto článku se do hloubky podíváme na téma Link-local adresa, téma, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Od svého historického významu až po jeho dopad na moderní společnost, Link-local adresa byl předmětem debat a diskuzí v různých oblastech. Na těchto stránkách budeme analyzovat jeho původ, vývoj a jeho vliv na různé aspekty každodenního života. Od jeho projevů v populární kultuře až po jeho angažmá v politických a sociálních otázkách, Link-local adresa zanechal nesmazatelnou stopu, která si zaslouží být podrobně prozkoumána. Kromě toho se budeme zabývat různými pohledy a názory na Link-local adresa, abychom nabídli komplexní a kompletní vizi tohoto fenoménu.
V počítačové síti představuje link-local adresa takovou síťovou adresu, pomocí které se dá komunikovat pouze v rámci segmentu sítě, ke kterému je počítač přímo připojen.
Link-local adresy obvykle nejsou unikátní mimo rámec jednoho síťového segmentu. Routery tudíž nepřesměrovávají pakety s link-local adresou.
Link-local adresy pro IPv4 jsou definovány v adresním bloku 169.254.0.0/16 v CIDR notaci. V IPv6 jsou přidělovány s prefixem fe80::/10.
Jako jiné typy adres, link-local adresa může být přidělena ručně nebo automaticky. Některé protokoly podporují pouze automatickou konfiguraci.
V IP sítích je možno link-local adresu obdržet nejčastěji použitím bezstavové konfigurace. V IPv4 jsou link-local adresy obvykle použity pouze k přidělení IP adres zařízením pokud neexistuje žádný vnější mechanismus adresové konfigurace, jako např. DHCP nebo když jiná primární konfigurační metoda selže. V IPv6 jsou link-local adresy povinné a vyžadované pro vnitřní funkcionalitu řady protokolů.
Podle RFC 3927 je pro link-local adresování v IPv4 rezervován adresní blok 169.254.1.0 až 169.254.254.255. Pokud nejsou jiné možnosti, jsou link-local adresy zařízením přiřazovány pomocí bezstavové konfigurace.
RFC 3927 varuje před současným užíváním adres různého adresního prostoru, jako například konfigurování link-local adres a globálně směrovatelných adres na jednom rozhraní. Proto připojené zařízení primárně hledají DHCP server, až poté přidělují link-local adresu.
Při procesu automatické konfigurace vybírají síťová zařízení náhodného kandidáta z rezervovaného adresního prostoru a používají Address Resolution Protocol (ARP), aby se ujistili, že daná adresa již není používána. Pokud ARP dostane odpověď, znamená to, že kandidátní adresa je již používána. V tomto případě je vytvořena nová náhodná kandidátní adresa a proces se opakuje. Proces končí ve chvíli, kdy ARP nepřijde žádná odpověď.
Pokud se globálně směrovatelná adresa nebo privátní adresa stane dostupnou po přidělení link-local adresy, měla by být pro nové připojení obecně preferována před link-local adresou, avšak komunikace přes link-local adresu je stále možná.
V IPv6 byl pro link-local unicast adresování rezervován adresní blok fe80::/10. Skutečná link-local adresa je přidělena s prefixem fe80::/64. Mohou být konfigurovány automaticky (stateless) nebo např. manuálně (stateful).
Na rozdíl od IPv4, IPv6 vyžaduje, aby byla link-local adresa přidělena každému síťovému rozhraní, na kterém je IPv6 protokol povolen, i když je zároveň přidělena jedna nebo více směrovatelných adres. To má za následek, že IPv6 zařízení většinou mívají pro každé rozhraní s povoleným IPv6 více než jednu IPv6 adresu. IPv6 adresa je potřeba například pro Neighbor Discovery Protocol a další protokoly založené na IPv6 jako DHCPv6.
V IPv6 je bezstavová konfigurace součástí Neighbor Discovery Protocol (NDP). Adresa je bezstavovou konfigurací vytvořena z prefixu adres dané sítě a MAC adresy zařízení.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Link-local address na anglické Wikipedii. (původní článek má již další revize)