Ludvíkův mlýn
V tomto článku prozkoumáme fascinující historii Ludvíkův mlýn. Od svého vzniku až po dopad na moderní společnost hraje Ludvíkův mlýn klíčovou roli v různých aspektech každodenního života. V průběhu let se Ludvíkův mlýn vyvíjel a zanechal nesmazatelnou stopu v kultuře, technologii, politice a mnoha dalších oblastech. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme její vliv a relevanci v dnešním světě. Kromě toho budeme analyzovat jeho význam a to, jak utvářel svět, ve kterém žijeme. Ludvíkův mlýn je bezpochyby téma velkého zájmu a zaslouží si hloubkový průzkum, abychom pochopili jeho skutečný rozsah a význam.
| Ludvíkův mlýn | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | před 1512 |
| Přestavba | po 1850 |
| Zánik | 1964 |
| Poloha | |
| Adresa | Kozinova č.p. 49, Hořejší Předměstí, Domažlice, okres Domažlice,  Česko |
| Souřadnice | 49°26′22,8″ s. š., 12°55′17,8″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 52555/4-2015 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ludvíkův mlýn (Felixovic, Hlaváčův) v Domažlicích je zaniklý vodní mlýn, který stál v centru města západně od náměstí Míru v místech kruhového objezdu na zaniklém náhonu vedeném z řeky Zubřina. V letech 1958–1980 byl chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.
Historie
Mlýn je zmíněn roku 1512, kdy zde pracoval mlynář Jan Nosek; poté jej vlastnil Albrecht, syn mlynáře Jindřicha ze sousedního Klášterského mlýna. Roku 1662 se majitelem stal Jiří Ludvík, v jehož rodině zůstal až do roku 1933.
Stará vodní kola nahradila turbína na začátku 2. světové války, nedlouho poté byl mlýn dle rozhodnutí protektorátní vlády uzavřen; od té doby se zde pouze šrotovalo krmení pro dobytek. Podruhé uzavřen byl v roce 1951 z rozhodnutí ONV Domažlice. Roku 1963 obdrželi majitelé žádost rady MNV Domažlice o vykoupení mlýna a o rok později proběhla jeho demolice kvůli výstavbě křižovatky.[p. 1]
Popis
Areál mlýna tvořila mlýnice a vodní náhon. Patrová budova byla kryta sedlovou střechou s polovalbou a ve štítu měla drobnou plastiku. Její průčelí byla hladce omítaná, s pravoúhlými nečleněnými okny. Na straně do ulice Kozinovy byl ve střeše vestavěn dvouosý nástavec, ukončený hladkým trojúhelným štítem.
Voda na vodní kolo vedla náhonem. V roce 1907 byla stará kamenná složení nahrazena novými válcovými stolicemi. V roce 1930 mlýn poháněla 2 kola na svrchní vodu (1. dosahovalo průměru 3,30 m, šířka mezi věnci 70 cm, hloubka korečků 28 cm, 8 otáček za minutu, 2. kolo bylo o něco širší. Hltnost obou kol byla asi 460 l/s.). Od roku 1940 zde pracovala Francisova turbína od výrobce Union a.s., České Budějovice (spád 3,7 m, max hltnost při hydraulické účinnosti 0,80/184 l/s. Max výkon 7 KS), která byla vložena do lednice místo vodních kol.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Na Evidenčním listě mlýna je uvedeno, že byl zbořen roku 1963 bez povolení.
Reference
- ↑ a b c d Ludvíkovic, Felixovic, Hlaváčův mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek, Lukáš Racocha, 3.3.2015. . Dostupné online.
- ↑ a b Ludvíkův vodní mlýn. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000129751, rejstříkové číslo ÚSKP 52555/4-2015. . Dostupné online
Související články
Externí odkazy
- Domažlice na webu ČÚZK, Archivní mapy