Ludvíkův mlýn

V tomto článku prozkoumáme fascinující historii Ludvíkův mlýn. Od svého vzniku až po dopad na moderní společnost hraje Ludvíkův mlýn klíčovou roli v různých aspektech každodenního života. V průběhu let se Ludvíkův mlýn vyvíjel a zanechal nesmazatelnou stopu v kultuře, technologii, politice a mnoha dalších oblastech. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme její vliv a relevanci v dnešním světě. Kromě toho budeme analyzovat jeho význam a to, jak utvářel svět, ve kterém žijeme. Ludvíkův mlýn je bezpochyby téma velkého zájmu a zaslouží si hloubkový průzkum, abychom pochopili jeho skutečný rozsah a význam.

Ludvíkův mlýn
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Výstavbapřed 1512
Přestavbapo 1850
Zánik1964
Poloha
AdresaKozinova č.p. 49, Hořejší Předměstí, Domažlice, okres Domažlice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky52555/4-2015 (PkMISSezObrWD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvíkův mlýn (Felixovic, Hlaváčův) v Domažlicích je zaniklý vodní mlýn, který stál v centru města západně od náměstí Míru v místech kruhového objezdu na zaniklém náhonu vedeném z řeky Zubřina. V letech 1958–1980 byl chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.

Historie

Mlýn je zmíněn roku 1512, kdy zde pracoval mlynář Jan Nosek; poté jej vlastnil Albrecht, syn mlynáře Jindřicha ze sousedního Klášterského mlýna. Roku 1662 se majitelem stal Jiří Ludvík, v jehož rodině zůstal až do roku 1933.

Stará vodní kola nahradila turbína na začátku 2. světové války, nedlouho poté byl mlýn dle rozhodnutí protektorátní vlády uzavřen; od té doby se zde pouze šrotovalo krmení pro dobytek. Podruhé uzavřen byl v roce 1951 z rozhodnutí ONV Domažlice. Roku 1963 obdrželi majitelé žádost rady MNV Domažlice o vykoupení mlýna a o rok později proběhla jeho demolice kvůli výstavbě křižovatky.[p. 1]

Popis

Areál mlýna tvořila mlýnice a vodní náhon. Patrová budova byla kryta sedlovou střechou s polovalbou a ve štítu měla drobnou plastiku. Její průčelí byla hladce omítaná, s pravoúhlými nečleněnými okny. Na straně do ulice Kozinovy byl ve střeše vestavěn dvouosý nástavec, ukončený hladkým trojúhelným štítem.

Voda na vodní kolo vedla náhonem. V roce 1907 byla stará kamenná složení nahrazena novými válcovými stolicemi. V roce 1930 mlýn poháněla 2 kola na svrchní vodu (1. dosahovalo průměru 3,30 m, šířka mezi věnci 70 cm, hloubka korečků 28 cm, 8 otáček za minutu, 2. kolo bylo o něco širší. Hltnost obou kol byla asi 460 l/s.). Od roku 1940 zde pracovala Francisova turbína od výrobce Union a.s., České Budějovice (spád 3,7 m, max hltnost při hydraulické účinnosti 0,80/184 l/s. Max výkon 7 KS), která byla vložena do lednice místo vodních kol.

Odkazy

Poznámky

  1. Na Evidenčním listě mlýna je uvedeno, že byl zbořen roku 1963 bez povolení.

Reference

  1. a b c d Ludvíkovic, Felixovic, Hlaváčův mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek, Lukáš Racocha, 3.3.2015. . Dostupné online.
  2. a b Ludvíkův vodní mlýn. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000129751, rejstříkové číslo ÚSKP 52555/4-2015. . Dostupné online

Související články

Externí odkazy