V moderním světě se Núr Mohammad Tarakí stalo tématem velkého významu a zájmu lidí všech věkových kategorií a podmínek. S rozvojem technologií a globalizací převzal Núr Mohammad Tarakí vedoucí roli v různých aspektech našeho každodenního života. Ať už v pracovní, vzdělávací, kulturní nebo sociální sféře, Núr Mohammad Tarakí vyvolal debaty, úvahy a protichůdné názory. V průběhu historie Núr Mohammad Tarakí označoval důležité milníky a významně ovlivnil způsob, jakým žijeme a komunikujeme. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Núr Mohammad Tarakí, analyzujeme jeho dopad, vývoj a projekci do budoucna.
Núr Mohammad Tarakí | |
---|---|
Narození | 15. července 1917 Nawa District |
Úmrtí | 9. října 1979 (ve věku 62 let) Kábul |
Příčina úmrtí | dušení |
Místo pohřbení | Kábul |
Alma mater | Lomonosovova univerzita Oxfordská univerzita |
Povolání | politik, básník, spisovatel a novinář |
Politická strana | Lidově-demokratická strana Afghánistánu |
Příbuzní | Džan Mohammad Tarakí (sourozenec) |
Funkce | předseda Revoluční rady Afghánistánu (1978–1979) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Núr Mohammad Tarakí (15. července 1916 – 14. září 1979) byl afghánský komunistický politik a spisovatel tvořící v paštštině, prezident a premiér Afghánistánu v letech 1978-1979.
V 1965 byl jedním z hlavních zakladatelů Lidově-demokratické strany Afghánistánu. Stal se jejím generálním tajemníkem. V roce 1978, po vojenském převratu, přijal funkci vůdce Revoluční rady Afghánistánu, šéfa státu a premiéra. Někdy užíval titul Velkého vůdce květnové revoluce. Socialistický systém zaváděný pod jeho vedením se v Afghánistánu střetnul s tuhým odporem. Po výzvě vykladačů islámu ke svaté válce, povstalci rychle ovládli většinu země. V této situaci požádal o podporu Sovětský svaz, který v září 1979 intervenci zahájil. Zpočátku mělo jít jen o dodávku zbraní, vojenského materiálu a vojenských poradců, bez přímé intervence. Tarakí byl zavražděn na příkaz svého zástupce Hafizulláha Amína. Přivázali ho k posteli ručníkem a udusili polštářem.
Jeho literární díla jsou realistické romány a povídky o životě na vesnici v Afghánistánu, včetně Da bang mosáferí (1958), Spín a Cara (1962).