V tomto článku prozkoumáme téma Ochrana oprávněného dědice z různých pohledů a přístupů. Ochrana oprávněného dědice je téma, které v posledních letech nabývá na aktuálnosti díky svému dopadu na různé oblasti společnosti. V tomto článku budeme zkoumat různé dimenze Ochrana oprávněného dědice, jeho historii, jeho důsledky dnes a možné projekce do budoucna. Kromě toho se ponoříme do názorů a úvah odborníků v oboru a také do zkušeností těch, kterých se Ochrana oprávněného dědice přímo dotkla. Naším cílem je nabídnout komplexní a obohacující pohled na toto téma v naději, že podpoříme dialog a porozumění mezi našimi čtenáři.
Ochrana oprávněného dědice je institut dědického práva, díky kterému je možné zjednat nápravu po projednání dědictví v případě, že dědictví nabyl nebo bylo přiznáno soudem jiné osobě, než je oprávněný dědic zůstavitele. Oprávněný dědic má tedy nárok na vydání celého dědictví od nepravého dědice.
Ochrana oprávněného dědice byla specifikována v šesté hlavě starého občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.), který byl platný do 31. prosince 2013. Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), který vstoupil v účinnost 1. ledna 2014, žádná zvláštní ustanovení o ochraně oprávněného dědice neobsahuje. I přesto má oprávněný dědic nárok domáhat se vydání majetku z pozůstalosti na základě určení, že právě jemu náleží vlastnické právo dle obecných zákonných ustanovení. Promlčecí lhůta na vydání dědictví je stanovena na dobu tří let, počínaje dnem právní moci rozhodnutí, které ukončilo dědické řízení.
Dědictví oprávněnému dědici může být vydáno dobrovolně či nedobrovolně: