Orebice horská

Tento článek se bude věnovat tématu Orebice horská, které bylo předmětem zájmu a debat v různých oblastech. Od nepaměti vzbuzovala Orebice horská zvědavost a intriky lidstva a vzbuzovala jak obdiv, tak kontroverzi. V průběhu historie hrál Orebice horská významnou roli ve společnosti a ovlivňoval způsob, jakým lidé navazují a vnímají své prostředí. V tomto smyslu je nezbytné důkladně analyzovat a porozumět mnoha aspektům Orebice horská s cílem rozšířit naše znalosti a vidění světa kolem nás. Tímto způsobem se snažíme osvětlit různé důsledky a dopady, které Orebice horská měl a má i dnes.

Jak číst taxoboxOrebice horská
alternativní popis obrázku chybí
Orebice horská
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádhrabaví (Galliformes)
Čeleďbažantovití (Phasianidae)
Rodorebice (Alectoris)
Binomické jméno
Alectoris graeca
Meisner, 1804
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma

Perdix graeca

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orebice horská (Alectoris graeca) je hrabavý pták, pocházející z jihovýchodní části Evropy.

Popis

Je to zavalitý pták vzhledem připomínající koroptev, dosahující délky těla okolo 35 cm a rozpětí křídel okolo 50 cm, váží 500–800 gramů (kohouti jsou zpravidla o něco větší). Peří má zbarvené převážně břidlicově šedě, na křídlech jsou příčné černobílé pruhy, břicho a ocas jsou rezavě hnědé. Spodní část hlavy a krku má orebice horská čistě bílé, ohraničené silným černým pruhem. Zobák, nohy a lem oka jsou jasně červené.

Způsob života

Obývá prosluněné kamenité stráně, v Alpách bývá zastižena i v nadmořské výšce přes 3000 metrů, na zimu se stahuje do nižších poloh. Živí se travinami, zrním, bobulemi, hmyzem a kroužkovci. Žije v hejnech, na počátku jara se rozděluje do párů, které obsazují teritoria, jejichž hranice samci vymezují potyčkami i hlasitým voláním, vyluzovaným převážně v ranních hodinách. V dubnu až červnu klade slepice osm až patnáct vajec. Zvláštností je, že snůšku mnohdy rozděluje do dvou hnízd, na jednom sedí samička a na druhém sameček, každý pak samostatně vodí mláďata, která vyseděl. Inkubace vejce trvá tři až čtyři týdny, kuřata jsou schopna létat už týden po vylíhnutí.

Rozšíření

Rozlišují se následující geografické poddruhy:

  • A. g. graeca (Meisner, 1804) – východní část Balkánu, Malá Asie
  • A. g. saxatilis (Bechstein, 1805) – západní část Balkánu, Alpy
  • A. g. whitakeri (Schiebel, 1934) – Sicílie
  • A. g. orlandoi (Priolo, 1984) – Apeninský poloostrov (status samostatného poddruhu je sporný)

Přesný rozsah rozšíření je těžké určit, protože orebice horská na hranicích areálu často vytváří mezidruhové hybridy s blízce příbuznou orebicí čukar a orebicí rudou.

Jako lovná zvěř bývá orebice horská introdukována mimo hranice přirozeného rozšíření. Již od poloviny 19. století se podnikaly pokusy s jejím uvedením na české území. Ve zdejších klimatických podmínkách se však nedokáže rozmnožovat, mláďata proto musejí být odchovávána ve voliérách.

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online.
  2. Chov zvířat
  3. Časopis Myslivost, říjen 2008

Literatura

  • SVENSSON, Lars, MULLARNEY, Killian, ZETTERSTRÖM, Dan: Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého Východu. Nakladatelství Ševčík. Plzeň 2012. ISBN 978-80-7291-224-7

Externí odkazy