V dnešním světě se Orel nejmenší stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra společnosti. Na osobní i profesní úrovni má Orel nejmenší významný dopad na naše životy. Abychom tomuto fenoménu lépe porozuměli a nabídli širokou a podrobnou vizi, v tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Orel nejmenší. Od jeho počátků až po jeho vliv na současnost, včetně budoucích důsledků, se ponoříme do vyčerpávající analýzy, která se snaží toto velmi důležité téma objasnit. Doufáme, že prozkoumáním relevantních studií, posudků a dat poskytneme komplexní a obohacující pohled na Orel nejmenší, který mohou naši čtenáři považovat za užitečný a poučný.
Orel nejmenší | |
---|---|
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | dravci (Accipitriformes) |
Čeleď | jestřábovití (Accipitridae) |
Rod | orel (Hieraaetus) |
Binomické jméno | |
Hieraaetus pennatus (Gmelin, 1788) | |
rozšíření orla nejmenšího (světle zeleně – hnízdiště, tmavě zeleně – celoroční výskyt, světle modře – migrace, modře – zimoviště) | |
Synonyma | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Orel nejmenší (Hieraaetus pennatus) je malý až středně velký dravec z čeledi jestřábovitých, dosahující přibližně velikosti káně lesní.
Na délku měří 42 až 51 cm, rozpětí křídel dosahuje 110 až 135 cm. Hmotnost samců se pohybuje mezi 0,5 až 0,8 kg, samice váží obvykle 0,8 až 1,2 kg. Dospělí ptáci se vyskytují ve dvou barevných variantách – tmavé a světlé. Ptáci světlé formy mají spodinu těla bílou, kontrastující s černými letkami. Svrchu jsou ptáci obou forem hnědí, se světle hnědými velkými krovkami, bělavým kostřecem, malou bílou skvrnou na předním okraji křídel u hlavy a několik světlých per na lopatkách. Ptáci tmavé formy se vyskytují méně často, přičemž mají tmavohnědou spodinu těla s rezavým nádechem a v letu světlejší vnitřní ruční letky. Tmavou formu lze zejména v letu snadno zaměnit za káni lesní či luňáka hnědého. Od káně se liší mimo jiné šesti (u káně pěti) prstovitými ručními letkami, které dodávají křídlu kompaktnější tvar. Od luňáka jej lze odlišit podle tvaru ocasu, ten bývá rovně zakončen, zatímco u luňáka je vidlicovitě rozdvojený. Dalším rozlišovacím znakem mohou být tzv. přistávací světla u přední báze křídel, ta však nejsou přítomná u všech jedinců.
Hnízdí v jižní, jihovýchodní a východní Evropě, severní a jižní Africe a centrální a západní Asii. Přezimuje v jižní Asii a subsaharské Africe. Přestože je orel nejmenší převážně stěhovavý druh, existují stálé populace v Indii a na Baleárských ostrovech. Tento druh lze velmi vzácně spatřit na území České republiky. Mezi lety 2007 a 2020 byl na našem území zaznamenán šestkrát.
Hnízdí v lesích s plochami otevřené krajiny. Živí se ptáky, plazy, menšími savci a hmyzem. Samice klade 1 až 3 (obvykle 2) vejce. Inkubace trvá 36 až 40 dnů. Mláďata opouštějí hnízdo po cca 2,5 až 3 měsících, v jižní Africe zůstávají mladí s rodiči i déle.
V roce 2017 se jako první na světě podařilo liberecké zoologické zahradě úspěšně odchovati tohoto dravce v zajetí. Od října 2020 je můžeme spatřit i v Zoo Praha. Od dubna roku 2023 jsou k vidění i v Zoo Hodonín.