V tomto článku prozkoumáme vše o Pásmo a jeho dopadu na dnešní svět. Pásmo je téma, které upoutalo pozornost lidí různého věku, pohlaví a kultur. V průběhu historie byl Pásmo předmětem kontroverzí, debat a oslav. Od svého příchodu hraje Pásmo zásadní roli ve způsobu, jakým pracujeme a žijeme. Prostřednictvím tohoto článku budeme analyzovat různé aspekty Pásmo, od jeho původu až po jeho vliv na současnou společnost. Připravte se ponořit se do fascinujícího světa Pásmo a objevte vše, co tento fenomén nabízí!
Pásmo je poetický literární útvar, zpravidla se jedná o rozsáhlejší báseň, v níž se jedna představa volně váže k druhé technikou volné asociace. Vznik tohoto útvaru úzce souvisí s poetikou surrealismu, vlastním zakladatelem žánru je Guillaume Apollinaire, prvním dílem je stejnojmenná báseň z roku 1912, tvořili je ale i jiní básníci, v češtině se o tento žánr pokoušel například Vítězslav Nezval nebo Jiří Wolker. Pásma jsou zpravidla volně veršovaná.
Guillaume Apollinaire je považován za jednoho ze zakladatelů moderní francouzské poezie. Jeho básnické sbírky Alkoholy a Kaligramy se staly mezníkem ve vývoji francouzské poezie a vytyčily cestu modernímu umění, které vycházelo z nové skutečnosti a z nových životních pocitů na přelomu 19. a 20. století. Na základě volné asociace představ, otevírající cestu surrealismu, vytvořil novou skutečnost, kde se hroutí dosavadní hranice realistického světa. Pásmo je úvodní básní sbírky Alkoholy. Bylo napsáno roku 1912. Toto dílo přeložil Karel Čapek roku 1919. Poté, co bylo zveřejněno, byly názory na jeho kvalitu různé. Autoru ale nezáleželo na rozumu, usiloval o to, aby básně samy vytvářely skutečnost, ne jen ji reprodukovaly nebo popisovaly. Báseň ovlivnila mnohé české i zahraniční spisovatele (např. V. Nezval – Edison, Jiří Wolker – Svatý kopeček)
Báseň neobsahuje jedno konkrétní téma (polytematismus). Snaží se zachytit volný, spontánní proud představ, pocitů a úvah. Objevuje se prolínání časových rovin a dějišť – čtenář se neustále nachází na různých místech: v Paříži, v Praze (prý si ji básník také oblíbil), u Středozemního moře, v Římě a Amsterdamu. Na první pohled by mohlo čtenáře zaujmout, že je celá báseň psaná bez interpunkčních znamének. Tento jev můžeme vnímat právě jako součást avantgardního umění. Je psaná veršem volným. Setkáváme se zde s rýmem sdruženým:
Báseň je psaná jako volný průběh autorových myšlenek, avšak je zde dodržována jakási forma a rým. Vzhledem k obsahovosti díla by se dalo zařadit do lyricko-epického literárního žánru. Literárních figur mnoho neobsahuje. Je možno uvést například personifikaci:
Neobvyklé jsou personifikace:
Další figura je anafora:
Jako inverze by se daly označit následující verše: