V dnešním světě je Případ Rautavaarová stále důležitější v různých oblastech společnosti. Ať už v technologické, kulturní, politické nebo sociální sféře, Případ Rautavaarová se stal tématem neustálého zájmu a debat. Existuje mnoho studií a výzkumů, které byly provedeny za účelem úplného pochopení dopadu, který má Případ Rautavaarová na každodenní životy lidí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Případ Rautavaarová, analyzujeme jeho důležitost, důsledky a různé pohledy, které na toto téma existují. Případ Rautavaarová je bezpochyby téma, které nenechává nikoho lhostejným a které si zaslouží naši pozornost a zamyšlení.
Případ Rautavaarová (anglicky „Rautavaara's Case“) je vědeckofantastická povídka amerického spisovatele Philipa K. Dicka, která vyšla poprvé v říjnu 1980 v časopise Omni. V roce 1981 byla nominována na cenu Locus v kategorii nejlepší povídka (za rok 1980) a skončila na 14. místě, vítězem se stala povídka Jeskyně tančících jelenů (anglicky Grotto of the Dancing Deer“) Clifforda D. Simaka.
Příběh se odehrává v Galaxii, kde existují různé civilizace – rasy. Je vyprávěn z pohledu člena inteligentní plazmatické formy života (lidmi–pozemšťany nazývanou poněkud hanlivě Aproximace, neboť pochází z hvězdného systému Proxima Centauri), která je nucena poskytnout pomoc kosmickému průzkumnému člunu lidí. Odlišná podstata fyzického bytí je příčinou nepochopení a vzájemných antipatií.
Tříčlenná posádka průzkumného kosmického člunu EX 208 ze Země ve složení Rautavaarová, Travis, Elms zahyne při srážce s letícími úlomky čediče. Plazmatická civilizace přezdívaná Aproximace vyšle na místo nehody robota, kterému se podaří obnovit funkce mozku Rautavaarové. Její tělo bylo zpracováno na živiny pro zachráněný mozek. Zároveň byla do mozku mladé techničky zavedena sonda zachycující její myšlenkové pochody. Poté byly o nehodě informovány pozemské úřady. Ty okamžitě vyjadřují pohoršení nad skutečností, že byl zachráněn pouze mozek bez těla, nicméně souhlasí s monitorováním myšlenek v rámci vyšetřování nehody. Vyšetřovací komise složená ze zástupců Pozemšťanů i Aproximace se sejde v neutrální oblasti mezi systémem Proxima Centauri a Sluneční soustavou.
Mozek Rautavaarové bez smyslových podnětů reaguje projekcí něčeho, co se jeví jako posmrtný život. Vidí v kabině lodi Ježíše Krista, který jí a jejím dvěma kolegům nabízí spasení. Členům Aproximace se tato teologická představa zdá primitivní a navrhnou experiment, při němž bude do jejího mozku aplikováno setkání s jejich představou Boha. V ní se Spasitel promění v kanibala, který pozře Travise, neboť v teologickém pojetí Aproximace využívá bůh své služebníky absolutně, jako jakýsi opak eucharistie. Elms tasí laserovou zbraň a vypálí na podivného Krista. Ten umírajíce, začne se měnit v neidentifikovatelné cosi. Jeho poslední slova zní: „Eli, Eli, lema sabachtani?“ („Bože, Bože, proč jsi mne opustil?“)
Po tomto výjevu je mozek Rautavaarové odpojen. Odlišnosti obou civilizací, lidské i Aproximace, jsou příliš velké k nalezení vzájemného porozumění. Tato událost navíc vedla k ještě většímu odcizení a zákazu pro Aproximaci uskutečňovat záchranné mise.
Česky vyšla povídka v následujících sbírkách nebo antologiích: