Pařížská mírová smlouva (1856)
V dnešním světě se Pařížská mírová smlouva (1856) umístil jako téma velkého významu a zájmu širokého spektra společnosti. Stala se místem setkávání lidí různého věku, pohlaví, kultur a perspektiv a je předmětem debat, úvah a výzkumu. Pařížská mírová smlouva (1856) upoutal pozornost odborníků i občanů a má významný dopad v mnoha oblastech, od technologie po politiku, kulturu a ekonomiku. V tomto článku důkladně prozkoumáme důležitost a dopad Pařížská mírová smlouva (1856) a také různé pohledy, které na toto téma existují.
Pařížská mírová smlouva byla podepsaná na pařížském kongresu dne 30. března 1856 v Paříži mezi Ruskem a koalicí, kterou tvořily Spojené království, Francie, Osmanská říše a Království Sardinie. Tato smlouva ukončila krymskou válku (1853–1856). Na jednáních bylo později přítomno i Prusko prostřednictvím svého delegáta.
Obsah smlouvy
Rusko muselo souhlasit s neutralizací Černého moře, odstoupilo ústí (deltu) Dunaje, jižní Besarábii Moldavsku a zakavkazskou provincii Kars. Byl vytvořen společný protektorát evropských velmocí nad křesťany žijícími v Osmanské říši, což byla původní ambice Ruska. Rusko snížilo svůj vliv na Balkáně. Velmoci také garantovaly územní celistvost a integritu Turecku, podobně byly garance poskytnuty podunajským knížectvím, o jejichž budoucnosti mělo být rozhodnuto později (zejména díky francouzské iniciativě byla tato knížectví sjednocena do státního útvaru Rumunsko). Klauzule týkající se Černého moře byly Ruskem jednostranně vypovězeny roku 1870 (viz Londýnská konference (1871)). Alandské ostrovy patřící Ruské říši byly touto smlouvou demilitarizovány.
Pařížský kongres dále rozhodnul o vzniku Komise k zajištění plavby po Dunaji, potvrdil platnost Londýnské konvence o Úžinách a stanovil některá pravidla mezinárodního práva jako je zákaz kaperství, práva neutrálů za války etc. Napoleon III. požadoval od pařížského kongresu i částečnou revizi ustanovení Vídeňského kongresu z roku 1815, především ve vztahu Francie k Polsku a Itálii. Nezískal však podporu Velké Británie pro otevření těchto témat.
Signatáři smlouvy
Francie
- Alexandre Colonna-Walewski, ministr zahraničí, předseda kongresu
- François Adolphe Bourqueney, velvyslanec ve Vídni
Spojené království
- George Villiers, 4. hrabě z Clarendonu, ministr zahraničí
- Henry Wellesley, 2. baron Cowley, velvyslanec v Paříži
Rakouské císařství
- Karl Ferdinand hrabě Buol-Schauenstein, ministr zahraničí
- Alexander baron Hübner, velvyslanec v Paříži
Prusko
- Otto Theodor baron Manteuffel, ministerský předseda
- Maximilian hrabě Hatzfeldt, velvyslanec v Paříži
Rusko
- Alexej Fjodorovič hrabě Orlov, předseda státní rady
- Filip Ivanovič hrabě Brunnov, velvyslanec u Německého spolku
Sardinie
- Camillo Benso hrabě Cavour, ministerský předseda
- Salvatore Pes, markýz Villamarina, velvyslanec v Paříži
Osmanská říše
- Mehmed Ali Paša, velkovezír
- Mehmed Kemil Bej, velvyslanec v Paříži
Literatura
- TARLE, Jevgenij Viktorovič: Krymská válka, I. a II. díl; Praha, 1951; 597 a 704 s. (kapitola 20. Pařížský kongres a mír, II. díl, s. 577–637)
- SCHMIDT, Burghardt. Vom „Consolat del Mar“ zur Pariser Seerechtsdeklaration des Jahres 1856: Internationale Seeschiffahrt zwischen den Krieg und Frieden. Prague Papers on the History of International Relations. 2004, roč. 8, s. 75–100. Dostupné online . ISBN 80-7308-093-1.
- ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha: Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pařížská mírová smlouva na Wikimedia Commons - (francouzsky) Edouard Gourdon: Histoire du Congrès de Paris, Paris, 1857. (celý text knihy)
