Dnes se Prokop Dvořecký z Olbramovic stalo tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí po celém světě. Od svého vzniku Prokop Dvořecký z Olbramovic vyvolává diskuse a debaty o svém dopadu na společnost, kulturu a ekonomiku. Jak se přesouváme do 21. století, Prokop Dvořecký z Olbramovic je i nadále tématem, které vzbuzuje zvědavost a pozornost, protože jeho vliv se rozšiřuje na různé aspekty každodenního života. V tomto článku do hloubky prozkoumáme význam a důležitost Prokop Dvořecký z Olbramovic, stejně jako jeho vztah k jiným tématům a jeho relevanci v aktuálním kontextu.
Prokop Dvořecký z Olbramovic | |
---|---|
Žeton Prokopa Dvořeckého z Olbramovic (1592) | |
Hejtman Žateckého kraje | |
Ve funkci: 1618 – ??? | |
Podkomoří | |
Ve funkci: 1619 – 1620 | |
Panovník | Fridrich Falcký |
Předchůdce | Purkart Točník z Křimic |
Nástupce | Kryštof Wratislav z Mitrowicz na Březině |
Člen direktoria Českého království za rytířský stav | |
Ve funkci: 24. květen 1618 – 4. listopad 1619 | |
Předchůdce | direktorium ustaveno den po pražské defenestraci |
Nástupce | činnost direktoria ukončena |
Úmrtí | 21. června 1621 Staroměstské náměstí |
Příčina úmrtí | poprava stětím |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Prokop Dvořecký z Olbramovic (* ? – 21. června 1621, Praha) byl rytíř z rodu Dvořeckých z Olbramovic, člen direktoria českých stavů v době stavovského povstání (1618–1620). Dříve působil jako císařský rada, za vlády zimního krále Fridricha Falckého vykonával post podkomořího (1619–1620).
Prokop se narodil jako nejmladší syn Kuneše Dvořeckého z Olbramovic. Díky sňatku s Annou Vachtlovnou z Pantenova († 1590) získal kounické panství, které v roce 1599 prodal. Poté dva roky do roku 1601 držel Želiv a v roce 1601 koupil Mašťov a další statky v Krušných horách. V roce 1615 zakoupil Vršovice s Kystrou. Před povstáním zastával funkci nejvyššího berníka. Roku 1618 se stal direktorem, správcem země, hejtmanem žateckého kraje a podkomořím Fridricha Falckého. Se svou druhou ženou Annou z Kralovic měl dva syny Václava Štěpána († 1619) a Jana Ferdinanda.
Hned po bitvě na Bílé hoře žádal o milost, leč marně. V únoru 1621 jej dle císařského listu zatkli a uvěznili v Bílé věži Pražského hradu. Mimořádný tribunál jej odsoudil k popravě na Staroměstském náměstí spolu s dalšími „českými pány“. Původní verdikt zněl rozčtvrcení za živa, dostal částečné omilostnění, takže byl „pouze“ sťat. Na popraviště vešel jako druhý z rytířského stavu a jako pátý v celkovém pořadí. Kat jeho hlavu pověsil na Staroměstské mostecké věži.