V dnešním světě se Ravennský exarchát stalo velmi aktuálním a kontroverzním tématem. Již po desetiletí přitahuje Ravennský exarchát pozornost odborníků i nováčků, vyvolává vášnivé debaty a vášnivé reakce. Dopad Ravennský exarchát je nepopiratelný a ovlivňuje tak rozmanité aspekty, jako je ekonomika, politika, věda a kultura. Bez ohledu na perspektivu, ze které se k němu přistupuje, se Ravennský exarchát stal všudypřítomným fenoménem, který vyžaduje pečlivou analýzu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Ravennský exarchát a pokusíme se objasnit jeho důsledky a výzvy.
Ravennský exarchát Exarchatus Ravennatis (la) Exarchatus Italiae (la)
| |||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||
administrativní celek
| |||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||
|
Ravennský exarchát (latinsky Exarchatus Ravennatis) neboli také Italský exarchát (latinsky Exarchatus Italiae) byla administrativní jednotka byzantské říše v Itálii, kterou kolem roku 584 založil císař Maurikios na obranu proti do Itálie pronikajícím Langobardům. Exarchát, situovaný na území mezi Římem a správním střediskem Ravennou, představoval oporu byzantské moci na Apeninském poloostrově. Silné pravomoce zdejšího nejvyššího hodnostáře, exarchy, spolu s odlišným kulturním, jazykovým a konfesijním prostředím vedly ze strany exarchů k opakovaným pokusům o uzurpaci moci. Problémy se správou této provincie dále umocňovaly četné spory mezi papeži a byzantskými císaři o uctívání obrazů.
Roku 751 dobyl Ravennu langobardský král Aistulf, čímž tento správní útvar zanikl a spolu s ním i vliv byzantské říše v severní Itálii.