V dnešním světě je Richard Mořic Belcredi i nadále tématem velkého významu a zájmu mnoha lidí v různých částech planety. Diskuse kolem Richard Mořic Belcredi nabývají na důležitosti v různých oblastech, od politiky po vědu, včetně kultury a společnosti obecně. Tento článek se snaží ponořit do nejrelevantnějších aspektů Richard Mořic Belcredi, analyzovat jeho dopad, jeho vývoj v čase a možné budoucí důsledky, které by mohly vyplynout z jeho přítomnosti v současné společnosti.
Richard Mořic Belcredi | |
---|---|
Richard Mořic Belcredi | |
Velvyslanec ČR ve Švýcarsku | |
Ve funkci: 1994 – 1998 | |
Nástupce | Jaroslav Šedivý |
Narození | 28. srpna 1926 Líšeň Československo |
Úmrtí | 20. prosince 2015 (ve věku 89 let) Prostějov Česko |
Choť | (1952) Mabile de Rohan-Guémenée (1924–1982) |
Rodiče | Karel Belcredi (1893–1972) a Terezie Kálnoky z Köröspataku (1893–1969) |
Děti | 1. Richard Alain (* 1953) 2. Alain Alexander (* 1957) |
Příbuzní | bratr: Ludvík Hugo Belcredi (1921–1981) sestra: Marie Tereza, provdaná Lobkowiczová (1922–1978) bratr: Hugo Andrian-Belcredi (* 1923) bratr: Egbert Belcredi (* 1938) strýc: Gustav Kálnoky z Köröspataku (1892–1979) teta: Konstanze z Blanckensteinu (1898–1980) děd: Ludvík Egbert Belcredi (1856–1914) babička: Marie z Frankensteinu (1859–1938) praděd: Richard Belcredi (1823–1902) |
Profese | spisovatel |
Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka 3. třídy (1998) |
Commons | Richard Mořic Belcredi |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Richard Mořic Belcredi (28. února 1926 Líšeň – 20. prosince 2015 Prostějov) byl český potomek šlechtického rodu Belcredi, pracovník rádia Svobodná Evropa a v letech 1994–1999 velvyslanec České republiky ve Švýcarsku.
Narodil se 28. února 1926 v Líšni, která je dnes součástí Brna. Byl čtvrtý, poslední potomek a třetí syn Karla Jiřího Belcrediho a Theresie Kálnoky de Köröspatak.[pozn. 1]
Dětství prožil na zámku v Lišni. V roce 1943 musel opustit gymnázium v Brně. Po válce se přihlásil na Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, ze které byl v roce 1949 vyloučen. Rodiče s jeho nejmladším bratrem Egbertem odešli do exilu již v květnu 1948. Po upozornění přítele, že bude zatčen, emigroval přes Lanžhot v květnu 1949 do Rakouska. Jeho starší bratr Ludvík Hugo Belcredi v Československu zůstal a skončil v pracovním táboře. Přes Vídeň se dostal do Innsbrucku do utečeneckého tábora, ze kterého odešel do jižní Francie. Bydlel v Cannes a Nice, kde pracoval v lahůdkářském obchodě. Posléze v Paříži započal studium práv. Z Paříže přešel na nově otevíranou Univerzitu Svobodné Evropy ve Štrasburku. Zde začal studovat politické vědy. Od roku 1953 pracoval v rádiu Svobodná Evropa a zde působil až do roku 1983. Z rádia odešel po manželčině smrti. Od roku 1979 byl jednatelem Opus Bonum. Po sametové revoluci se vrátil do Československa a zažádal o restituci majetku, v nichž mu byl vrácen zámek v Brodku u Prostějova. V letech 1994 až 1998 byl velvyslancem České republiky ve Švýcarsku. Za svoje postoje a službu státu byl v roce 1998 vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka. Byl rytířem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.
Zemřel v neděli 20. prosince 2015 v Prostějově. Zádušní mše svatá proběhla v Brodku u Prostějova 2. ledna 2016, vlastní pohřeb se konal 9. ledna 2016 v městysu Alland v Dolních Rakousích asi 20 km od Vídně.
Oženil se 5. června 1952 v Traunkirchenu s princeznou Mabile Rohan-Guémenée (2. října 1924 Sychrově – 22. ledna 1982 Mnichov), která byla třetí dcerou Alaina Rohana,[pozn. 2] posledního soukromého majitele zámku Sychrov, a Margarethy z Schönburg-Hartensteinu.[pozn. 3] Měli spolu dva syny: