V tomto článku se ponoříme do vzrušujícího světa Státní zdravotní ústav, prozkoumáme jeho původ, jeho význam dnes a jeho dopad na různé oblasti společnosti. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu prozkoumáme různé aspekty Státní zdravotní ústav, od jeho vlivu na populární kulturu až po jeho aplikaci ve vědě a technice. Ponoříme se do jeho historie, analyzujeme jeho důsledky v současnosti a nahlédneme do možných budoucích perspektiv, které nabízí. Státní zdravotní ústav je téma, které vzbuzuje zájem odborníků i amatérů, a v tomto článku se chceme ponořit do jeho složitosti, rozmanitosti a relevance pro lepší pochopení světa kolem nás.
Státní zdravotní ústav | |
---|---|
Státní zdravotní ústav | |
Sídlo | Šrobárova 48, Praha 10 |
Souřadnice | 50°4′33,36″ s. š., 14°28′22,53″ v. d. |
Ředitelka | Barbora Macková |
Oficiální web | www |
Datová schránka | ymkj9r5 |
IČO | 75010330 (VR) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Státní zdravotní ústav (SZÚ) je příspěvkovou organizací ministerstva zdravotnictví, které pro něj vytváří odborné zázemí.
SZÚ sídlí v Praze a v jeho čele stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr zdravotnictví na návrh hlavního hygienika. SZÚ připravuje podklady týkající se zdravotní politiky a metodik v oblasti ochrany veřejného zdraví. Nachází se v sousedství areálu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a historicky byl svázán s Lékařskou fakultou hygienickou UK v Praze.
Na jeho vzniku se podílely finanční prostředky Československé republiky a Mezinárodní zdravotní úřad Rockefellerovy nadace v New Yorku. K otevření došlo 12. října 1925, zakládající listina byla signována prezidentem T. G. Masarykem.
V gesci ústavu bylo dle zákona č. 218/1925 Sb. zajišťovat pro státní správu „odborné vědecké práce a zkoumání potřebná k účinným zdravotním opatřením a podporovat výchovu v preventivní medicíně.“ Další náplní byla produkce očkovacích látek a sér, stejně jako dohled nad léčivy. Čistotou kvality pitné vody se zde zabýval RNDr. Emanuel Purkyně, jako nejspíš vůbec první odborník v Československu.
Po druhé světové válce, od roku 1945 docházelo k částečné atomizaci pracoviště a osamostatnění několika ústavů pod Ministerstvo zdravotnictví ČSR. Roku 1971 došlo ke spojení ústavů v jedinou vědecko-výzkumnou instituci ministerstva zdravotnictví, která nesla jméno Institut hygieny a epidemiologie.
Státní zdravotní ústav byl obnoven v lednu 1992 rozhodnutím ministra zdravotnictví Martina Bojara.
V roce 2018 rezignovala na svůj post ředitelka Jitka Sosnovcová, kdy byla zveřejněna zpráva z kontroly NKÚ, který našel velké pochybení v hospodaření ústavu.
Státní zdravotní ústav je příspěvkovou organizací ministerstva zdravotnictví. Jeho postavení a úkoly jsou stanoveny § 86 zákona č. 258/2000 Sb.,o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a opatřením ministryně zdravotnictví čj: 31334/2002 ze dne 17. 12. 2002. Statutárním orgánem ústavu je ředitel, kterého jmenuje a odvolává na návrh hlavního hygienika České republiky ministr zdravotnictví. Sídlem ústavu je Praha. V § 86 citovaného zákona se uvádí, že ústav se zřizuje k přípravě podkladů pro národní zdravotní politiku, pro ochranu a podporu zdraví, k zajištění metodické a referenční činnosti na úseku ochrany veřejného zdraví, k monitorování a výzkumu vztahů životních podmínek a zdraví, k mezinárodní spolupráci, ke kontrole kvality poskytovaných služeb k ochraně veřejného zdraví, k postgraduální výchově v lékařských oborech ochrany a podpory zdraví a pro zdravotní výchovu obyvatelstva. Státní zdravotní ústav je zdravotnické zařízení a je oprávněn zpracovávat za účelem přípravy podkladů pro tvorbu státní zdravotní politiky a sledování dlouhodobých trendů výskytu infekčních a jiných hromadně se vyskytujících onemocnění údaje o zdraví fyzických osob v souvislosti s předcházením vzniku a šíření infekčních onemocnění, ohrožení nemocí z povolání a jiných poškození zdraví z práce, o expozici fyzických osob škodlivinám v pracovním a životním prostředí a o epidemiologii drogových závislostí a předávat je orgánům ochrany veřejného zdraví.
(ústav pod kontrolou německé zdravotní správy)
V letech 1952–1970 byl ústav rozdělen na samostatné ústavy – Ústav hygieny, Ústav hygieny práce a chorob z povolání, Ústav epidemiologie a mikrobiologie. V roce 1971 byly ústavy sloučeny v Institut hygieny a epidemiologie: