V současné době se Tomáš Pojar stalo tématem velkého zájmu širokého spektra lidí po celém světě. Od svého vlivu na společnost až po vliv na každodenní život lidí je Tomáš Pojar tématem, které vzbudilo velký zájem v různých oblastech. Odborníci v této oblasti i obyčejní lidé věnovali čas a úsilí pochopení a analýze Tomáš Pojar a snažili se lépe porozumět jeho důležitosti a dopadu na různé aspekty života. V tomto článku prozkoumáme některé z nejdůležitějších aspektů souvisejících s Tomáš Pojar s cílem nabídnout komplexní pohled na toto téma, které je dnes velmi důležité.
Tomáš Pojar, M.A. | |
---|---|
Tomáš Pojar (2022) | |
1. náměstek ministra zahraničních věcí ČR | |
Ve funkci: září 2006 – 30. ledna 2010 | |
Náměstek ministra zahraničních věcí ČR | |
Ve funkci: 12. října 2005 – září 2006 | |
Náměstek ministra pro evropské záležitosti ČR | |
Ve funkci: 8. června 2022 – 31. srpna 2023 | |
Velvyslanec ČR v Izraeli | |
Ve funkci: 1. února 2010 – březen 2014 | |
Předchůdce | Michael Žantovský |
Nástupce | Ivo Schwarz |
Stranická příslušnost | |
Členství | ODS |
Narození | 28. prosince 1973 (50 let) Praha Československo |
Choť | Martina Pojarová |
Rodiče | Miloš Pojar |
Děti | synové Eduard a Eliáš, dcera Rachel |
Alma mater | Univerzita Karlova v Praze |
Profese | diplomat |
Commons | Tomáš Pojar |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tomáš Pojar (* 28. prosince 1973 Praha) je český diplomat a bezpečnostní analytik, syn spisovatele a diplomata Miloše Pojara. Od roku 2022 je vyjednavačem předsedy vlády Petra Fialy pro evropské záležitosti a jeho poradcem pro národní bezpečnost.
Vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a je členem Občanské demokratické strany. Je ženatý a s manželkou Martinou má děti Eduarda, Rachel a Eliáše. Jeho otec Miloš Pojar byl po roce 1989 prvním československým velvyslancem v Izraeli.
Kritizoval ministra zahraničí Tomáše Petříčka, ministra kultury Lubomíra Zaorálka a bývalého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga za jejich společné prohlášení z 23. května 2020, ve kterém odsoudili plánovanou izraelskou anexi židovských osad, které Izrael od roku 1967 vybudoval na okupovaném Západním břehu Jordánu, což je území se kterým Palestinci počítají pro svůj budoucí stát Palestina. Podle Pojara „Výhrady vůči politice přátel či spojenců se obvykle tlumočí tradičně diskrétními diplomatickými metodami.“ Pojar rovněž odmítl návrat několika milionů potomků palestinských uprchlíků, který by mohl vést k „likvidaci židovského státu jako národní domoviny.“