V dnešní době se V hrobech stává stále aktuálnějším tématem debat v naší společnosti. Od svého vzniku V hrobech přitahoval pozornost odborníků i široké veřejnosti, generoval smíšené názory a vášnivé diskuse. Postupem času V hrobech prokázal svůj význam v různých oblastech, od politiky po technologii, kulturu a vzdělávání. V tomto článku prozkoumáme nejdůležitější aspekty V hrobech a jeho dopad na každodenní život a také možné důsledky, které by mohl mít v budoucnu.
Přírodní památka V hrobech | |
---|---|
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) | |
V hrobech | |
Základní informace | |
Vyhlášení | 1. září 1988 |
Vyhlásil | Národní výbor hl. m. Prahy |
Nadm. výška | 282–276 m n. m. |
Rozloha | 1,31 ha |
Poloha | |
Stát | Česko |
Obec | Praha |
Obvod | Praha 4 |
Umístění | Kamýk |
Souřadnice | 50°0′33,86″ s. š., 14°26′42,16″ v. d. |
V hrobech | |
Další informace | |
Kód | 1207 |
Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
V hrobech je přírodní památka na území hlavního města Prahy. Nachází se na území k.ú. Kamýk a je obklopeno třemi pražskými sídlišti: Lhotka, Libuš a Modřany. Oblast spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Důvodem ochrany je pastvina se vzácnými teplomilnými druhy rostlin a živočichů. V historii zde byly udávané druhy jako lýkovec vonný – Daphne cneorum, růže keltská – Rosa gallica, vstavač kukačka – Orchis morio. V současné době se ochrana vztahuje především na koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) a křivatec český (Gagea bohemica).
Hlavním problémem v území PP jsou problémy s expanzivními druhy, především s ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius). Uskutečněním plánu péče se předpokládá změna tohoto stavu. V případě rozvoje nežádoucích druhů bude nutné provést modifikaci managementu, která bude spočívat v intenzivnější péči (častější seč, delší pastva, atp.). Neméně důležitým problémem je také vysoká návštěvnost území, především návštěvníci s volně pobíhajícími psy. Ti se podílejí na zvýšené eutrofizaci území.
Přírodní památka V hrobech se nachází v městské části Kamýk v jižní části Prahy. Z jihovýchodně orientovaného svahu je možné zahlédnout budovy Českého hydrometeorologického ústavu, z druhé části je obklopena paneláky kamýckého sídliště. Údolí, do kterého se přírodní památka v severozápadní části svažuje, vytváří levostranný přítok Lhoteckého potoka.
Navazující lesopark Kamýk vytváří důležité refugium pro drobné živočichy.
Kolem PP vede smíšená cyklostezka, která prochází po hraně areálu softbalového klubu TJ Tempo. Východně můžete vidět zaniklou BMX dráhu a nedaleko v jižním cípu oploceného školního areálu se nachází památný strom (Dub letní V hrobech).
Přírodní památka má rozlohu přibližně 1,3 hektaru a nadmořská výška se zde pohybuje v rozmezí 282 – 276 m n. m.
Přírodní památka V hrobech byla vyhlášena 1.9.1988 národním výborem hl. m. Prahy.
Plocha byla v minulosti aktivně využívána jako pastvina. Byla obklopena poli a loukami a téměř se dotýkala sousedního lesoparku Kamýk. Severozápadní okraj byl obtékán vodotečí, díky které zde existovaly porosty mokřadní vegetace s ohroženými druhy. Již v šedesátých letech 20. století byla lokalita dobře známá botanikům, ale i obyčejným „zahrádkářům“. Především právě kvůli těmto zahrádkářům - sběratelům zde v současnosti již není možné nalézt řadu chráněných druhů nebo jen ve velmi malých populacích.
Dříve zde žili a rozmnožovali se různí drobní savci (zajíci, králíci), hnízdilo zde mnoho ptáků (bažant, koroptev), ale vysoká návštěvnost území – především návštěvníci se psy znemožnili jejich existenci na tomto území. Okrajové partie PP byly v souvislosti s rostoucí panelovou zástavbou a zemními pracemi silně poškozeny a místy zcela zničeny.
Plány péče pro PP V hrobech jsou dva. První byl zpracován na období 2002-2011. V říjnu 2011 byl vydán plán péče, který je zpracován pro období 2012 až 2021.
Na lokalitě bylo provedeno několik vědeckých průzkumů:
PP V hrobech se rozkládá na geologickém podkladu živinami chudých spodnoordovických břidlic, pocházejících z prvohorní éry (zhruba před 550 miliony lety).
Z typů půd zde převažují mělké rankery, zčásti kambické.
Přírodní památka hostí řadu vzácných druhů, ať už ty, které zde byly udávané v minulosti (lýkovec vonný – Daphne cneorum), růže keltská – Rosa gallica, vstavač kukačka – Orchis morio) nebo ty, které jsou zde stále ještě potvrzovány a jsou hlavní pozorností ochrany PP (koniklec luční český – Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, křivatec český – Gagea bohemica, trávnička obecná – Armeria vulgaris, úložník klasnatý – Pseudolysimachion spicatum).
Území můžeme z hlediska flóry rozdělit na 4 typy ploch, z nichž každá má své specifické druhové zastoupení.
Můžeme se zde setkat s celou řadou zajímavých bezobratlých živočichů, kteří se váží na místní bylinný kryt. Především se jedná o hmyz, konkrétně o různé druhy čmeláků a jiných blanokřídlých. Z chráněných druhů byl zjištěn pouze otakárek fenyklový (Papilio machaon). Z dalších druhů zde můžeme vidět okáče bojínkového (Melanargia galathea), žluťáska řešetlákového (Gonepteryx rhamni), drobnokřídlíka bělotečného (Eriocrania unimaculella). Přírodní památka není pro skupinu motýlů příliš významná, jde spíše o jednotlivý výskyt a většinou se jedná o zálety z okolních lokalit. Z fytofágních brouků se zde můžeme setkat s nosatci či mandelinkami.
Z obratlovců jsou zde zastoupeni nejvíce ptáci. Vhodné hnízdní podmínky skýtají v současnosti pouze keře. V minulých letech zde bylo prokázáno hnízdění páru kosa černého (Turdus merula), strnada obecného (Emberiza citrinella), ale i ťuhýka obecného (Lanius collurio). Kdysi zde byli běžní i ptáci hnízdící na zemi (např. skřivan polní – Alauda arvensis, bažant obecný – Phasianus colchicus).
Početnější skupinou ptáků jsou druhy, které létají do území pouze za potravou nebo ty, které přelétají. Patří mezi ně např. konipas bílý (Motacilla alba), rorýs obecný (Apus apus), rehek domácí (Phoenicurus ochruros), sýkora koňadra (Parus major) a sýkora modřinka (Parus caeruleus). Travní semena jsou potravou např. pro zvonka zeleného (Carduelis chloris), zvonohlíka zahradního (Serinus serinus), stehlíka obecného (Carduelis carduelis), vrabce polního (Passer montanus), vrabce domácího (Passer domesticus) a havrana polního (Corvus frugilegus).
Ze zástupců savců se zde můžeme setkat s hrabošem polním (Microtus arvalis) a krtkem obecným (Talpa europea).
Přírodní památka spadá do kategorie řízené rezervace. Ochranné pásmo není vyhlášené, je jím tedy dle § 37 zákona č. 114/1992 Sb. pás do vzdálenosti 50 m od hranice ZCHÚ.
Řízená rezervace znamená pravidelné zásahy lidského faktoru do ZCHÚ. V současnosti se jedná o pravidelné mozaikové kosení, které je doplněno pastvou. V minulých letech byla lokalita opatřena drátěným oplocením se vstupní brankou kvůli intenzivnímu antropogennímu tlaku. V ochranném pásmu je nutná redukce trnovníku akátu, který by jinak mohl ohrožovat i PP.
Do budoucna se zvažuje pastvu a seč kombinovat se třetím tradičním nástrojem na údržbu travních porostů, a tím je vypalování. Vypalovaná plocha by v daném roce neměla přesáhnout zhruba 1/5 celkové rozlohy lokality a měla by být prováděna nepravidelně.
V případě, že by návštěvnost území byla již neúnosná, bylo by možné přistoupit k variantě úplného uzavření území pro veřejnost. I přestože je PP dobře vyznačena a na tabulích je zdůrazněn režim v území, málokdo se tím řídí. Hlavním problémem je venčení psů bez vodítka, psi tak často hrabou ve stepních trávnících a území se tak stává pro řadu obratlovců méně atraktivním. Dále se také podílejí kálením na vysoké eutrofizaci území. Přítomnost většího obsahu živin je důvodem většího šíření ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius) a zapojování drnu, které představuje značné riziko pro konkurenčně slabé druhy vzácných rostlin i živočichů.
Kolem přírodní památky vede zelená turistická značená trasa 3129 z Malé Chuchle k Hálkovu pomníku v Dolních Břežanech.