V tomto článku prozkoumáme Vincenc Charvát a jeho dopad na různé aspekty našich životů. Vincenc Charvát je téma, které v posledních letech vzbudilo zájem mnoha lidí, protože zahrnuje širokou škálu situací a kontextů. Od svého vlivu v osobní sféře až po svůj význam v profesionálním světě hraje Vincenc Charvát zásadní roli ve způsobu, jakým žijeme a fungujeme ve společnosti. V tomto článku budeme analyzovat různé pohledy a případové studie související s Vincenc Charvát s cílem lépe porozumět jeho relevanci a tomu, jak může ovlivnit naše každodenní rozhodnutí a jednání.
PhDr. Vincenc Charvát | |
---|---|
poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1920 – 1925 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | ČSDSD NRSSD Socialistické sjednocení |
Narození | 13. ledna 1889 Třebíč Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 25. ledna 1947 (ve věku 58 let) Praha Československo |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
Profese | politik, novinář, redaktor a překladatel |
Commons | Vincenc Charvát |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vincenc Charvát (13. ledna 1889 Třebíč – 25. ledna 1947 Praha) byl moravský politik a poslanec Národního shromáždění, redaktor, spisovatel a překladatel
Vystudoval gymnázium na Žižkově a slovanskou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Vídeňské univerzitě. Během studií působil jeden rok jako domácí učitel na Ukrajině.
Za 1. světové války sloužil u 81. pěšího pluku, dne 10. 9. 1917 byl zajat ve funkci četaře j. d. (jednoroční dobrovolník) v Sulferu. V letech 1917–1918 byl redaktorem časopisu Čechoslovan v Kyjevě. Do legií vstoupil 8. 3. 1918 jako vojín do 2. dělostřelecké brigády, 12. 8. 1919 se jako vojín vrátil do vlasti.
Po návratu do vlasti se účastnil politické činnost v Československé sociálně demokratické straně dělnické (ČSDSD) a stal se redaktorem časopisu Přerod. V letech 1920–1925 se stal poslancem Národního shromáždění a předsedou Svazu československých legionářů; 1921–1923 redaktorem Sociálního demokrata, 1925–1938 byl členem předsednictva Československé obce legionářské a redaktorem Práva lidu; 1929–1934 šéfredaktorem Večerníku Práva lidu a Ranních novin. Od r. 1920 se stal předsedou představenstva tiskového a nakladatelského družstva Československých legionářů Čin.
Spolupracoval se Slovanským přehledem, kde se věnoval především ukrajinské problematice; překládal z ruské a ukrajinské literatury. Vyvíjel rozsáhlou činnost osvětovou, především v Dělnické akademii, kde byl řadu let místostarostou. Na počátku německé okupace byl vězněn v nacistickém koncentračním táboře Buchenwald, odkud se vrátil s podlomeným zdravím.
V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za ČSDSD. Podle údajů k roku 1920 byl úředníkem Ministerstva zahraničních věcí, bytem v Bubenči. V letech 1921–1923 byl představitelem Neodvislé radikální sociálně demokratické strany (NRSDS). V roce 1923 se stal členem poslaneckého klubu Socialistického sjednocení. V roce 1924 se vrátil do ČSDSD.
Rozkol s ČSDSD u něj proběhl již dříve, koncem roku 1920. Tehdy se po prosincové generální stávce spolu s dalšími třemi poslanci oddělil od mateřské strany (šlo o dodatečný rozkol probíhající paralelně s dřívějším štěpením strany na pravici a levici a vznikem KSČ). Tito čtyři rebelové původně směřovali k vstupu do rodící se komunistické strany, ale odmítali dvacet jedna podmínek Kominterny a od počátku plánovali v tomto smyslu ovlivnit komunistickou stranu. Jejich záměry ale byly vyzrazeny a skupina tak byla izolována a založení KSČ proběhlo bez nich. Ustavili Klub sociálnědemokratických odborových a zájmových pracovníků a zůstávali nezávislou frakcí.