Dnes se ponoříme do Vláda Edvarda Beneše, tématu, které v poslední době upoutalo pozornost mnoha lidí. S rostoucí popularitou Vláda Edvarda Beneše vyvolal velký zájem jak odborníků, tak široké veřejnosti. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty Vláda Edvarda Beneše, analyzujeme jeho historii, jeho dopady na současnou společnost a možné důsledky pro budoucnost. Doufáme, že prostřednictvím této podrobné analýzy objasníme Vláda Edvarda Beneše a poskytneme našim čtenářům úplnější pochopení tohoto fenoménu/trendu/tématu.
Vláda Edvarda Beneše | |
---|---|
Ministerský předseda Edvard Beneš | |
Pořadí | pátá (od r. 1918) |
Předseda | Edvard Beneš |
Počet členů | 15-16 |
Politické subjekty | ČSDSD, ČSL, RSČV, ČSS, ČsND, nestr. |
Jmenována | Tomášem Garriguem Masarykem |
Datum jmenování | 26. září 1921 |
Vyslovení důvěry | 21. října 1921 |
Konec v úřadu | 7. října 1922 |
Důvod ukončení | rozhodnutí o jmenování silnějšího kabinetu |
Webová stránka | vlada.cz |
Programové prohlášení | |
Posloupnost vlád | |
< Černý I Švehla I > | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vláda Edvarda Beneše existovala od 26. září 1921 do 7. října 1922. Byla jednou z vlád tzv. všenárodní koalice, jednalo se v pořadí o 5. československou vládu období první republiky.
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk jmenoval novou vládu namísto první vlády Jana Černého dne 26. září 1921. Edvard Beneš pak 18. října 1921 předstoupil s programovým prohlášením vlády před poslaneckou sněmovnu, která je schválila 21. října 1921.
Vláda měla mít status tzv. poloúřednického kabinetu. Neměla být příliš silná, protože měla být povolným nástrojem Pětky (mimoústavní orgán, který se skládal z představitelů pěti nejsilnějších politických stran a měl silnou tendenci zasahovat do politiky vlády). Direktivy Pětky však pro Beneše nebyly tolik zavazující, jako například pro jeho předchůdce Jana Černého v jeho úřednické vládě.
Během roku 1922 začalo být stále jasné, že Beneš nemůže současně zastávat jak funkci premiéra, tak i ministra zahraničí. Diplomatické povinnosti ho často odváděly ze země a vláda potřebovala, aby byl premiér přítomen na jejích zasedáních. Nakonec bylo dohodnuto, že poloúřednickou vládu vystřídá kabinet parlamentní, v jehož řadách zasednou všichni představitelé Pětky. Premiérem byl pak po dohodě politických stran jmenován Antonín Švehla.