V tomto článku se tématu Vrstevnice věnujeme z objektivní a podrobné perspektivy. Budou prozkoumány různé přístupy a úhly pohledu související s Vrstevnice s cílem poskytnout čtenáři úplnou a obohacující vizi tohoto tématu. Budou analyzovány relevantní aspekty, prezentována data a nabídnuty názory odborníků v oboru. Účelem tohoto článku je nabídnout široký a rozmanitý přehled, který umožní čtenáři získat hluboké a dobře podložené porozumění Vrstevnice.
Vrstevnice (také izohypsa) je křivka, která na mapě či v terénu spojuje body se stejnou, předem určenou nadmořskou výškou. Pro vyhotovení vrstevnicové mapy jsou vrstevnice voleny s pravidelným výškovým rozdílem – ekvidistancí (základním intervalem vrstevnic). Ten bývá uveden v legendě. Vrstevnice patří mezi izolinie.
Křivka, která na mapě či v terénu spojuje body se stejnou nadmořskou výškou, se nazývá horizontála.
V místech, kde jsou vrstevnice na mapě hustěji u sebe, je v terénu svah strmější. Výškový rozdíl mezi dvěma sousedními vrstevnicemi určuje ekvidistance (základní interval vrstevnic). Pro terén pod vodou se používají tzv. hloubnice (izobáty).
V mapě se u vybraných základních nebo zdůrazněných vrstevnic uvádí nadmořská výška. Popis se provádí buď přímo do mapového pole nebo do rámu mapy. Vždy je třeba dodržet tzv. pravidlo hlava–pata. Hlava popisu (horní část číslic) směřuje nahoru k vrcholu kopce, pata popisu směřuje dolů, ve směru, kterým klesá nadmořská výška. V místě popisu vrstevnice v mapovém poli je možno linii přerušit.