V dnešní době se Západonilská horečka stalo tématem velkého významu v dnešní společnosti. Svým dopadem zasahuje do různých oblastí a vzbudil velký zájem ve veřejném mínění i v akademické a odborné sféře. V tomto článku důkladně prozkoumáme Západonilská horečka a jeho vliv na různé aspekty našeho každodenního života. Od jeho počátků až po jeho vývoj v průběhu času, včetně jeho dopadu na kulturu, ekonomiku a politiku, budeme analyzovat, jak Západonilská horečka poznamenala před a po v naší společnosti. Kromě toho prozkoumáme různé perspektivy a názory, které existují kolem Západonilská horečka, a jak tyto utvářely naše chápání a vnímání tohoto tématu. Připravte se na cestu objevování a introspekce kolem Západonilská horečka!
Západonilská horečka | |
---|---|
Západonilský virus | |
Klasifikace | |
MKN-10 | A92.3 |
Minimální inkubační doba | 1 d |
Maximální inkubační doba | 14 d |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Západonilská horečka (anglicky: West Nile fever) je virové onemocnění, které je způsobeno flavivirem (rodina flaviviridae) označovaným jako západonilský virus. U většiny nemocných probíhá infekce zcela asymptomaticky. Inkubační doba je 3–14 dní. Původce choroby se obvykle dostává do lidského organismu ze slinných žláz infikovaného komára. Některá zvířata nemají žádné projevující se příznaky onemocnění.
Od roku 1914 je izolován původce onemocnění viru západonilské virové horečky patřící do skupiny arbovirů způsobujících encefalitidy i u lidí. Virus patřící k flavivirům je přenášen komárem. Byl nalezen mimo člověka u koček, psů, koní, dalších savců i u ptactva, i u ptactva stěhovavého. Během let se rozšířil virus z oblastí přilehlých k řece Nilu v Egyptě do souvislých území východní Afriky od severu k jihu, vyskytuje se od západní Číny v souvislém pásmu území zahrnující Arabský poloostrov, Střední východ a dnes i celou Evropu mimo Britské ostrovy. Od roku 1999 se rozšiřuje výskyt onemocnění i na území Spojených států amerických, především kolem města New York. Jako zajímavost při rozšíření na území USA se předpokládá zavlečení viru prostřednictvím dovozu lidských orgánů pro transplantaci z oblastí výskytu tohoto onemocnění. Soustavně sledovaný počet onemocnění a úmrtí na Západní nilskou horečku ve městě New York podle statistik CDC se stále zvyšuje:
Obdobná statistika v Evropě není. Deficit těchto údajů z evropského území bude zapříčiněn především tím, že onemocnění je zahrnováno do členovci přenášených encefalitid, tedy zaměňována s klíšťovou encefalitidou a často dokonce diagnostikována a léčena i jako borreliová encefalitida.
Na území Československé republiky byl tento virus poprvé prokázán v roce 1972 na západním Slovensku (Malacky). Roku 1997 je izolován virus z komára Culex pipiens profesorem Hubálkem na Jižní Moravě (Lanžhot). U 2 % vyšetřených zdejších obyvatel (z 611) byly zároveň nalezeny specifické protilátky proti viru západonilské horečky. U obyvatelstva v původní oblasti výskytu viru – oblast Nilu v Egyptě má virus neutralizující protilátky až 70 % zdejších obyvatel, kdežto v USA v době, kdy se zde ještě tento virus nevyskytoval tyto protilátky zcela scházejí.
Úmrtnost může dosáhnout podle amerických údajů 3–15 %, osoby nad 65 let jsou náchylnější k závažnějšímu průběhu. Původce nemoci přenáší komár. Ve velkých městech Evropy je to Culex pipiens molestus – komár obtížný, který je dobře adaptován na městské podmínky, a jeho počet a lokality se stále rozšiřují. Stačí mu nepatrné množství vody i v silně urbanizovaných lokalitách, přežívá aktivně i zimu, dostává se i do vyšších pater výškových budov. V USA roznáší virus komár rodu Culex blíže neurčeného druhu. Možné také je, že virus přenáší v okolí Středozemního moře a na Balkáně komár rodu Phlebotomus. Jiní autoři však uvádějí, že komáři Phlebotomus přenášejí jinou nemoc (Horečka Papatači, Phebotomus fever) a ne virus západonilské horečky.
Jakmile se virus pomnoží v regionálních lymfatických uzlinách, vzniká tzv. primární virémie. U jedinců s bezpříznakovým průběhem tím obvykle infekce končí. Pokud se ale virus replikuje dál, může proniknout až do centrálního nervového systému a poškodit ho. Inkubační doba trvá zpravidla 3 až 6 dnů od sání komára. U většiny pacientů (přibližně 80 %) je průběh asymptomatický.