V dnešní době se Ífigeneia v Tauridě stalo tématem velkého významu a zájmu v dnešní společnosti. Od svého vzniku Ífigeneia v Tauridě podnítil debaty, kontroverze a úvahy v různých oblastech a sektorech. Jeho dopad se neomezuje pouze na sociální aspekt, ale vyvolal také dopady na politické, ekonomické a kulturní úrovni. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a dimenze Ífigeneia v Tauridě, analyzujeme jeho vývoj v čase a jeho vliv na naši současnou realitu. Ponořením se do jeho různých aspektů se pokusíme komplexně porozumět jeho významu a roli, kterou hraje v moderní společnosti.
Ífigeneia v Tauridě | |
---|---|
Autor | Eurípidés |
Původní název | Ἰφιγένεια ἐν Ταύροις |
Jazyk | starořečtina |
Žánr | řecká tragédie |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ífigeneia v Tauridě je tragédie starověkého řeckého dramatika Eurípida. Dějově následuje po jiné Eurípidově, totiž po Ífigeneii v Aulidě, přestože „taurskou Ífigeneiu“ Eurípidés napsal před „aulidskou“.
Děj se odehrává před chrámem Artemidy Taurské.
Ífigeneia byla podle mínění Řeků obětována svým otcem Agamemnónem Artemidě Taurské. Ve skutečnosti ji však bohyně těsně před obětováním odnesla pryč a nastrčila místo ní laň. Kněžka není v Tauridě spokojená a vzpomíná na svého bratra Oresta, o němž si myslí, že zemřel. Ten však s věrným přítelem Pyladem přichází do Tauridy. Přestože byl Orestés pomocí Apollóna a Athény osvobozen athénským soudem, polovina bohyní lític ho stále pronásleduje za matkovraždu. Taurové je nyní oba zajali a žádají Ífigeneiu, aby je oba obětovala (v Tauridě se totiž provádí lidské oběti). Když Ífigeneia zjistí o koho jde, rozhodne se mladíky zachránit pomocí lsti. Musí přelstit nejen místní, ale také taurského krále Thoanta. Při útěku s sebou Ífigeneia vezme sošku Artemidy Taurské. Vypadá to, že se útěk nezdaří, Poseidón totiž není nakloněn nikomu z Átreova rodu (ze kterého Ífigeneia i Orestés pochází), ale v poslední chvíli zasáhne bohyně Athéna. Zadrží krále Thoanta a ten přestane se stíháním.
Christoph Willibald Gluck obě Ífigeneie, aulidskou i taurskou, zpracoval jako opery: