V dnešní době je Čejč tématem, které v dnešní společnosti vyvolává velký zájem a diskuse. Stále více lidí má zájem dozvědět se více o Čejč a jeho dopadu na různé oblasti každodenního života. Od osobních aspektů po sociální problémy se Čejč stal relevantním tématem, které si zaslouží být prozkoumáno a pečlivě analyzováno. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a přístupy související s Čejč s cílem poskytnout kritickou a obohacující vizi na toto v současnosti velmi diskutované téma.
Původní podoba názvu vesnice byla Čaječ a byla odvozena od osobního jména Čajek, což byla domácká podoba některého jména obsahujícího -čaj (Dobročaj, Bolečaj apod., jde o základ slovesa čajati – "čekat, očekávat"). Význam místního jména byl „Čajkův majetek“. Z nepřímých pádů (Čajče, Čajči) vznikl nový tvar Čajč změněný pravidelnou hláskovou změnou ča > če na Čejč, který je už v nejstarších dokladech (ale podoba Čajč zapsána ještě 1368 a dochována v místním nářečí).
Během Prusko-rakouské války obsadila 15. července 1866 obec pruská armáda, která sem zavlekla epidemii cholery. Zemřelo 40 obyvatel a 3 pruští vojáci, mezi nimi i generálporučík Friedrich von Clausewitz, který zde byl pohřben. Armáda pak odešla 1. října.
V katastru Čejče se jihovýchodně od Horákovy farmy, bývalého státního statku, původně dvora Čenkov, dříve rozkládalo slané Čejčské jezero, tzv. Bezedňák, které však bylo vysušeno v 19. století z důvodu pěstování cukrové řepy. Ve 20. století se v důsledku zanášení odvodňovacího kanálu jezero opět naplnilo, avšak roku 1965 bylo z rozhodnutí tehdejších komunistických politiků opět odvodněno. Na jihovýchodě obce se nacházejí chráněné lokality: Čejčský a Čejkovické Špidláky, východně tzv. Výchoz, kde bylo ve vystupující vrstvě objeveno méně kvalitní uhlí – lignit. V dřívějších dobách se zde vyskytovalo moře, z tohoto důvodu se zde vyskytují slanomilné rostliny.
Obyvatelstvo
Struktura
Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.
Rok
1869
1880
1890
1900
1910
1921
1930
1950
1961
1970
1980
1991
2001
2011
2021
Počet obyvatel
622
723
667
775
875
1002
1005
1035
1152
1194
1248
1222
1243
1271
1247
Počet domů
103
118
118
146
154
169
222
266
293
306
323
380
387
409
423
Vývoj počtu obyvatel
Data pocházejí z datové položky Wikidat
Grafy jsou z technických důvodů dočasně nedostupné.
Obecní správa a politika
V letech 2002 až 2016 byla starostkou Marta Výmolová. Na zasedání zastupitelstva 3. února 2016 byla odvolána, novým starostou byl zvolen Ing. Jan Koutný (KDU-ČSL).
Socha sv. Kajetána z roku 1722. Na přední straně podstavce je nápis: S. Caietane ora pro nobis crucifixum. Na zadní straně je údaj o zhotovitelce Marii Antonii Czoborové: Erexit Maria Antonie ta. Princeps de Lichtenstein 17.22 6. May. Hraběnku Czoborovou na tomto místě údajně vyhodil manžel z jedoucího kočáru a zázrakem se jí nic nestalo.
Kostel sv. Vendelína z let 1729–1731. V roce 1937 prošel kostelík přestavbou. Ve věži je zavěšen zvonsv. Donáta z roku 1747 a sv. Cyrila a Metoděje z roku 1923. Oltářní obraz zobrazuje sv. Vendelína čtoucího Písmo a obklopeného domácími zvířaty. Nad horním okrajem je chronogram ukrývající letopočet 1731: O reX et pastor et abbas WenDeLIne tV peCora nostra DefenDe a LVe (v překladu: Ó králi a pastýři a opate Vendelíne, chraň náš dobytek před nákazou).
Kaple sv. Rocha u vlakového nádraží připomíná cholerové epidemie z let 1836 (15 obětí), 1849 (7 obětí) nebo 1866 (44 obětí).
Náhrobek pruského generálporučíka Friedricha von Clausewitz z období prusko-rakouské války v místním parku s textem: Zde odpočívá v Pánu Friedrich von Clausewitz, generálporučík, narozen v Burgu v Prusku 1807, zemřel na choleru v Čejči 31. července 1866. V roce 2011 byl náhrobek opraven. Byl synovcem pruského generála Carla von Clausewitz a také nejvyšším důstojníkem pruské armády, který byl pohřben na území dnešní České republiky.
Kobylská skála, vyvýšenina 264 m n/m, asi 2,5 západně od obce, bývalý lom kamene i písku: navržena jako přírodní památka s ochranným pásmem.
Znak Lichtenštejnů a Hrzánů nad vchodem do panské sýpky z 18. století. Již není.
Osobnosti
Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), československý prezident, v Čejči na statku se učil kovářem
Františka Svobodová-Goldmannová - sběratelka, etnografka, sepsala v Čejči a okolí knihu Říkadla a hry slováckých dětí. Pochována na zdejším hřbitově.
Svoboda Antonín Dobroslav, nar. 17. 1. 1861 Vršatské Podhradie, zemř. 1. 7. 1922 Čejč. Od r. 1902 jako nadučitel v Čejči a okolí sbíral písně pro sběratelskou akci NPVR zaslal L. Janáčkovi v r. 1910 pro sběratelskou akci NPVR 17 místních písní. (Jan Pavlík - Návraty kyjovska 1991)
Antonín Drdácký učitel a kronikář (+ 3. 12. 1927)
Fabián Slabý (1882–1954) filolog a literární historik
Antonín Vojáček učitel hry na housle, primáš cimbálky (+ 26. 5. 1982)
↑Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN978-80-250-2394-5. Heslo Čejč, s. 483.
↑Historický lexikon obcí České republiky 1869–2002 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN80-250-1310-3. Kapitola Okres Hodonín, s. 634.
↑Počet obyvatel a domů od roku 1869 . Český statistický úřad . Dostupné online.
↑Převrat v Čejči. Nového starostu Koutného vybrali zastupitelé jen v pěti . Hodonín: Hodonínský deník.cz . Dostupné online.
↑Generalleutnant Friedrich Karl Wilhelm von Clausewitz. Kdo je pochován v Čejči u Hodonína? . Čejč: forum.valka.cz . Dostupné online.