V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Černá Madona, analyzujeme jeho dopad v různých kontextech a jeho vliv na dnešní společnost. Od svých počátků až po současnost hraje Černá Madona zásadní roli v každodenním životě lidí a je předmětem zájmu a debat v mnoha oblastech. Prostřednictvím hloubkové a podrobné analýzy prozkoumáme klíčové aspekty, díky nimž je Černá Madona relevantním tématem hodným studia. Tento článek si klade za cíl nabídnout ucelenou a kompletní vizi Černá Madona s cílem poskytnout širší a obohacující porozumění tomuto tématu, od jeho důsledků v kultuře a historii až po jeho spojení s technologií a současnými událostmi.
Černá Madona je označení obrazu nebo sochy Madony (Panny Marie) v náboženském umění mariánské úcty, jejíž tvář je tmavá nebo černá. Tmavá barva obrazu může být způsobena černým nátěrem nebo použitím černého dřeva (ebenu) či kamene. U soch s původně pozlaceným nebo postříbřeným povrchem zčernání způsobuje chemická koroze stříbra, u inkarnátu zase rtuť obsažená v bělobě.
V některých částech Latinské Ameriky, zejména pak v Brazílii, má černé zbarvení pleti zřejmě souvislost s barvou pleti místního obyvatelstva, kdy je Panna Marie takto zobrazována.
Možné zdůvodnění černé barvy můžeme hledat v biblické Písně písní: „Jsem černá, ale krásná“ (P.p. 1,5). Odpovídající pasáž ve Vulgátě zní: „Nigra sum sed formosa“. Tento citát je možné nalézt jako nápis na některých vyobrazeních Černých Madon, přičemž není zcela jasné, zda nápis nebyl připsán až později. V řecké Septuagintě toto místo zní: „,melaina eimi ego kai kale“, což je možné přeložit jako „jsemť černá, ale milostná“ (Černá jsem, a přece půvabná, nebo Snědá jsem, a jsem líbezná). O záměně spojky "a" za "ale" v minulosti diskutovalo mnoho učenců. V hebrejském textu je spojka we, která stejně jako řecké kai může být přeložena jako „a“ nebo také jako „ale (přesto)“. V křesťanské exegezi je tato pasáž dávána do souvislosti s duší coby Boží nevěsty, tedy Panny Marie.
Od 17. století lze v jezuitské literatuře nalézat racionalistická zdůvodnění, že temná barva inkarnátů má napodobovat povrch starých obrazů, které zčernaly stářím a dýmem svíček. Není ale jasné, proč by měly být záměrně ztmaveny jen inkarnáty a ne celá deska obrazu.
Ve středověké alchymii bylo ztmavnutí nebo černota (nigredo) bráno jako příznak utrpení. Různé způsoby symbolického zobrazení velikosti utrpení Ježíše i Panny Marie byly zvláště ve 14. a 15. století velmi oblíbené. S alchymistickými výklady ovšem nebyli v žádném případě obeznámeni běžní lidé a tak by motiv tzv. černých Madon jakožto trpících Madon byl srozumitelný jen úzkému okruhu vzdělanců.