V tomto článku podrobně prozkoumáme Žofie Šarlota Hannoverská, téma, které vyvolalo zájem různých lidí v různých částech světa. Žofie Šarlota Hannoverská je nejen aktuálním tématem dneška, ale má také historii sahající do desetiletí. Jak budeme postupovat tímto článkem, pochopíme, jak se Žofie Šarlota Hannoverská vyvíjel v průběhu času a jaký je jeho dopad na dnešní společnost. Kromě toho prozkoumáme různé pohledy a názory na Žofie Šarlota Hannoverská, což nám umožní získat širší a úplnější představu o tomto tématu. Žofie Šarlota Hannoverská je bezpochyby fascinující téma, které si zaslouží být prozkoumáno do hloubky, a proto se v následujících řádcích ponoříme do jeho světa, abychom objevili všechny jeho aspekty.
Žofie Šarlota Hannoverská | |
---|---|
kurfiřtka braniborská vévodkyně a královna pruská | |
Žofie Šarlota Hannoverská | |
Narození | 30. října 1668 zámek Iburg, Bad Iburg |
Úmrtí | 1. února 1705 Hannover |
Pohřbena | Berlínský dóm |
Předchůdce | Dorotea Žofie Glücksburská |
Nástupce | Žofie Luisa Meklenburská |
Sňatek | 8. října 1684 |
Manžel | Fridrich I. Pruský |
Potomci | Fridrich August Fridrich Vilém |
Dynastie | Hannoverská |
Otec | Arnošt August Brunšvicko-Lüneburský |
Matka | Žofie Hannoverská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Žofie Šarlota Hannoverská (30. října 1668, zámek Iburg, Bad Iburg – 1. února 1705, Hannover) byla sňatkem braniborská kurfiřtka, pruská vévodkyně a později královna.
Žofie Šarlota byla jediná dcera Arnošta Augusta, hannoverského kurfiřta, a jeho manželky Žofie Hannoverské; měla tři starší a tři mladší bratry. Její nejstarší bratr Jiří Ludvík se stal v roce 1714 králem Velké Británie jako Jiří I. Prvních pět let života strávila spolu s rodiči na provinciálním zámku v Iburgu, v roce 1673 rodina přesídlila do nové rezidence – zámku v Osnabrücku a v roce 1679 po smrti Žofiina strýce Jana Bedřicha Brunšvicko-Lüneburského, z Osnabrücku do Hannoveru, kde se Žofiin otec ujal vlády kalenberského vévodství.
Protestantská rodina Žofie Šarloty z politických důvodů nevylučovala možnost svatby s katolíkem. Spolu s matkou, která se zabývala zahradním uměním, pobývala Žofie Šarlota ve Francii; hlavním cílem, který touto cestou Žofie Hannoverská sledovala, ovšem byla svatba s dauphinem, synem francouzského krále Ludvíka XIV. Tento plán však nevyšel, neboť byl v rozporu s dynastickými plány jejího otce.
8. října roku 1684 se provdala za ovdovělého braniborského kurprince Fridricha I. Pruského. Čtyři roky nato zemřel jeho otec a Fridrich se stal kurfiřtem a roku 1701 králem, Žofie Šarlota tak získala titul pruské královny. Žofiino manželství, uzavřené z politických důvodů, nelze označit za šťastné. Královna dala manželovi dva syny, jediný však se dožil dospělého věku.
V roce 1696 dostala Žofie Šarlota jméno Lützow i s malým zámkem v těsné severozápadní blízkosti Berlína, který byl podle příkazu krále přebudován na letní zámek Lietzenburg. Tak kurfiřtka (později královna) žila relativně nezávisle; její manžel Fridrich jezdil na zámek pouze na její pozvání.
V roce 1700 byl zámek Lietzenburg přestavěn v reprezentativní trojkřídlé sídlo.
18. ledna roku 1701 byla korunována první pruskou královnou.
Žofie Šarlota je známa kromě jiného svou přízní a korespondencí s Gottfriedem Wilhelmem Leibnizem, jehož se stala žákyní. Leibniz byl přítelem a guvernérem její matky. Žofie Šarlota byla považována za intelektuálku. Hovořila plynně francouzsky, anglicky a italsky. Zvala ke svému malému dvoru v Lietzenburgu proslulé osobnosti své doby, vedle Leibnize její korespondence byla velmi čilá a bohatá i s dalšími volnomyšlenkáři (Pierre Bayle, John Toland). Její spektrum zájmů sahalo od přírody k filosofii a politická činnost jí sloužila především jako prostředek k podpoře umění a vědy. Za tím účelem založila velkou přírodovědnou akademii.
Královna byla velmi hudebně nadaná, zpívala a hrála výtečně na cembalo. V jejím dvorním divadle se hrály italské opery, kapelníky zde byli Attilio Ariosti a Giovanni Battista Bononcini.
Žofie Šarlota zemřela na zánět hrtanu. 1. února roku 1705 v Hannoveru, když byla na návštěvě u své matky. Místo posledního odpočinku našla v hohenzollernské hrobce v berlínské katedrále.
Po její smrti byl zámek Lietzenburg přejmenován na Charlottenburg. Tento krok a především přestavbu zámku v reprezentativní sídlo učinil Fridrich především z dynastických důvodů, neboť nemaje vynikajících předků a nemoha se honosit velkými činy, čelil úsměškům ze strany evropských vládců a snažil se všemi prostředky svému v roce 1701 nabytému královskému titul dodat lesku. Opíraje se o tradici hannoverského domu, napřel všechny síly k vyzdvižení památky své manželky.
V jejím rodném místě je po ní pojmenováno jezero (Charlottensee), dále část silnice č. 55 (Charlottenburger Ring). V berlínském odvodu Charlottenburg bylo po ní v roce 1957 pojmenováno gymnázium (die Sophie-Charlotte-Oberschule).
Braniborská kurfiřtka | ||
---|---|---|
Předchůdce: Dorotea Žofie Glücksburská |
1688–1705 Žofie Šarlota Hannoverská |
Nástupce: Žofie Luisa Meklenbursko-Schwerinská |
Pruská vévodkyně | ||
---|---|---|
Předchůdce: Dorotea Žofie Glücksburská |
1688–1701 Žofie Šarlota Hannoverská |
Nástupce: – |
Pruská královna | ||
---|---|---|
Předchůdce: nový titul |
1701–1705 Žofie Šarlota Hannoverská |
Nástupce: Žofie Luisa Meklenbursko-Schwerinská |