Albert Lamorisse
V dnešní době je Albert Lamorisse tématem, které upoutalo pozornost mnoha lidí po celém světě. Ať už kvůli svému významu v dnešní společnosti nebo jeho dopadu na každodenní životy lidí, Albert Lamorisse je předmětem debat a studií v různých oblastech. Od akademické sféry až po podnikatelský sektor se Albert Lamorisse ukázal jako velmi důležitý prvek, který generoval různé názory a postoje. V tomto článku dále prozkoumáme dopad Albert Lamorisse na naše životy, analyzujeme jeho důsledky a prodiskutujeme budoucí vyhlídky tohoto tématu. Albert Lamorisse je bezpochyby téma, které nenechává nikoho lhostejným a které si zaslouží pečlivou analýzu.
| Albert Lamorisse | |
|---|---|
| Narození | 13. ledna 1922 14. pařížský obvod |
| Úmrtí | 2. června 1970 (ve věku 48 let) Karadž |
| Bydliště | Paříž |
| Alma mater | Collège Stanislas Institut des hautes études cinématographiques |
| Povolání | scenárista, filmový producent, filmový režisér, spisovatel, autor stolních her a režisér |
| Ocenění | Short Film Palme d'Or (1953) Cena Akademie za nejlepší scénář (1955) Short Film Palme d'Or (1956) Cena Louise Delluca (1956) |
| Děti | Pascal Lamorisse |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Albert Emmanuel Lamorisse (13. ledna 1922 Paříž – 2. června 1970 Karadž) byl francouzský filmový režisér a scenárista.
Začínal jako fotograf a studoval Institut des hautes études cinématographiques. V roce 1947 natočil na ostrově Džerba svůj první film. Zaměřil se na nekomerční formálně novátorské autorské filmy a založil vlastní produkční společnost Films de Montsouris. Ve svých dílech objevoval svět dětské fantazie a navazoval na poetický realismus a surrealismus. Lamorissovy filmy obsahují minimum dialogů, důraz se klade na vyprávění prostřednictvím obrazů.
Na filmu Bim (1950) o arabském chlapci a jeho oslíkovi Lamorisse spolupracoval s Jacquesem Prévertem. Velký úspěch mu přinesla Bílá hříva (1953), křehký příběh o přátelství dítěte s divokým hřebcem, který byl natočen v kraji Camargue a hudbu k němu složil Maurice Le Roux. Bílá hříva získala cenu pro nejlepší krátký film na festivalu v Cannes a Cenu Jeana Viga. V půlhodinovém filmu Červený balónek (1956) prochází malý chlapec (hrál ho režisérův syn Pascal Lamorisse) pařížskými ulicemi a zažívá různá dobrodružství s nafukovacím balónkem, který se chová jako živá bytost. Lamorisse získal jako první autor krátkometrážního filmu cenu Oscar za nejlepší původní scénář, Červený balónek také obdržel Cenu Louise Delluca a v roce 2005 ho Britský filmový institut zařadil na seznam „Padesát filmů, které musíte vidět, než vám bude čtrnáct“. Podle filmu vznikla obrazová kniha, která vyšla i v češtině. Následovaly celovečerní filmy Let balónem (1960) a Fifi Pírko (1965, Philippe Avron zde hraje cirkusáka, který se naučí létat) a dokumenty Versailles (1967) a Paříž, jak ji neznáte (1969).
Albert Lamorisse vynalezl technologii hélivision, usnadňující natáčení leteckých záběrů, jež často používal ve svých filmech. Je také tvůrcem deskové hry Risk.
Zahynul při pádu vrtulníku do přehrady nedaleko íránského města Karadž, kde natáčel film Vítr zamilovaných, je pochován na křesťanském hřbitově v Teheránu. Film dokončila Lamorissova manželka, měl premiéru v roce 1978 a byl nominován na Oscara za nejlepší dokumentární film.
Reference
- ↑ Cinémathèque française Dostupné online
- ↑ DM Talkies Dostupné online
- ↑ Cairn Dostupné online
- ↑ Ricochet Dostupné online
- ↑ UltraBoardGames Dostupné online
- ↑ Tehran Bureau Dostupné online
