V dnešní době je Alfrēds Kalniņš tématem, které je přítomné v životech mnoha lidí. S rychlým rozvojem technologií a informací se Alfrēds Kalniņš stal bodem zájmu mnoha lidí po celém světě. Od svého dopadu na společnost až po jeho relevanci na osobní úrovni, Alfrēds Kalniņš vyvolal velkou debatu a podnítil zájem odborníků v různých oblastech. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Alfrēds Kalniņš a analyzujeme jeho dnešní důležitost.
Alfrēds Kalniņš | |
---|---|
Narození | 23. srpna 1879 Cēsis |
Úmrtí | 23. prosince 1951 (ve věku 72 let) Riga |
Místo pohřbení | Rižský lesní hřbitov |
Alma mater | Petrohradská konzervatoř |
Povolání | hudební skladatel a dirigent |
Ocenění | Řád tří hvězd |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alfrēds Bruno Jānis Kalniņš (23. srpen 1879, Cēsis – 23. prosinec 1951, Riga) byl lotyšský hudební skladatel, varhaník, pedagog, hudební kritik a dirigent. Zakladatel lotyšské národní opery. Jeho syn Jānis Kalniņš se stal rovněž významným skladatelem.
Jako mladý bral soukromé hodiny u skladatele a varhaníka Oskarse Šepskise. V letech 1897–1901 studoval na petrohradské akademii hru na varhany a skladbu. Poté žil v Rize, Siguldě (1901–1903), estonském Pärnu (1903–1911), Liepaje (1911–1915, 1919), Tartu (1915–1918), znovu v Rize (1919–1927), v New Yorku (1927–1933) a nakonec se vrátil opět do Rigy (1933–1951). Na většině působišť se živil jako varhaník v kostelích.
Nejvýznamnější z jeho děl je opera Baņuta, kterou napsal roku 1920. Jde o první operu s libretem v lotyštině. Za sovětské éry Kalniņš změnil její konec (původně Banuta a její milenec Vižuts spáchali sebevraždu, nově opera končila happy endem), dnes se hraje většinou původní verze.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfrēds Kalniņš na anglické Wikipedii.