V dnešním světě je Anastáz Ivanovič Mikojan tématem, které upoutalo pozornost a zájem mnoha lidí po celém světě. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho významu ve vědecké oblasti nebo jeho vlivu na populární kulturu, Anastáz Ivanovič Mikojan se stal tématem velkého významu. Jak se stále více lidí zajímá o Anastáz Ivanovič Mikojan, vznikají debaty, výzkumy a diskuse pokrývající širokou škálu aspektů souvisejících s tímto tématem. V tomto článku podrobně prozkoumáme různé aspekty Anastáz Ivanovič Mikojan a jeho dnešní dopad.
Anastas Ivanovič Mikojan | |
---|---|
Narození | 13.jul. / 25. listopadu 1895greg. Sanahin |
Úmrtí | 21. října 1978 (ve věku 82 let) Moskva |
Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
Alma mater | Nersisyan School Kněžský seminář Gevorkian |
Povolání | státník, party organizer, revolucionář a spisovatel |
Ocenění | Řád rudého praporu (1928) Leninův řád (1936) Hrdina socialistické práce (1943) Leninův řád (1943) medaile Srp a kladivo (1943) … více na Wikidatech |
Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu (od 1915) |
Nábož. vyznání | ateismus |
Děti | Stěpan Mikojan Alexej Mikojan Sergo Mikojan Vladimir Mikojan Ivan Mikojan |
Příbuzní | Arťom Ivanovič Mikojan (sourozenec) |
Funkce | First Deputy Premier of the Soviet Union (1955–1964) předseda prezídia Nejvyššího sovětu SSSR (1964–1965) poslanec Nejvyššího sovětu SSSR member of the Supreme Soviet of the Byelorussian SSR of the 1st convocation |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anastáz Ivanovič Mikojan (arménsky Անաստաս Հովհաննէսի Միկոյան; rusky Анаста́с Ива́нович Микоя́н; 25. listopadu 1895 Sanahin – 21. října 1978 Moskva) byl sovětský státník arménského původu, který byl politicky činný za éry Stalina a Chruščova. V letech 1926–1946 postupně vykonával funkce lidového komisaře pro vnitřní a zahraniční obchod, pro zásobování, pro potravinářský průmysl a pro zahraniční obchod.
Mikojan se stal roku 1910 členem bolševické strany a jakožto její člen se v Baku mezi lety 1910–1920 účastnil bojů proti odpůrcům bolševismu. Po smrti Vladimira Iljiče Lenina se ve vzniklém mocenském vakuu postavil na stranu Josifa Stalina. V srpnu 1936 podnikl s malou delegací pracovní cestu do USA, na které se měl lépe obeznámit s americkým potravinářským průmyslem. Na cestě jej směla doprovázet i jeho manželka.
V roce 1941 se stal předsedou Výboru pro zásobování Rudé armády potravinami a oblečením, členem Výboru pro evakuace a Státního výboru pro obnovu hospodářství osvobozených oblastí, od roku 1942 byl členem Státního výboru obrany.
Po Stalinově smrti podporoval Nikitu Chruščova v jeho destalinizující politice. Za éry Chruščova podnikl v letech 1955–1964, jakožto první náměstek předsedy Rady ministrů SSSR, mnoho významných oficiálních návštěv jak castrovské Kuby, tak i Spojených států amerických. V roce 1964 byl přinucen k ústupku, který Leonidu Brežněvovi umožnil převzít otěže moci v tehdejším Sovětském svazu. Hierarchicky poté Mikojan spadal právě pod Brežněva, který jej roku 1964 jmenoval předsedou Prezídia Nejvyššího sovětu, přičemž na tomto postu setrval až do rezignace roku 1965.
Jeho synem byl letecký konstruktér Ivan Mikojan. Vývoji letadel se věnoval rovněž bratr Arťom Mikojan.
Mikojanova dlouhověkost a politická obratnost se v 70. letech stala terčem lidového humoru:
Jde o to, že Mikojan zahájil svou veřejnou kariéru u V. I. Lenina a dokončil ji nástupem L. I. Brežněva k moci.