V tomto článku podrobně prozkoumáme Anežka Merhautová a vše, co o něm potřebujete vědět. Od jeho počátků až po jeho význam dnes, přes jeho implikace v různých aspektech každodenního života. Anežka Merhautová upoutal pozornost lidí z různých oborů a s různými zájmy, vyvolal debaty a úvahy, které obohacují současné panorama. Kromě toho prozkoumáme, jak se Anežka Merhautová vyvíjel v průběhu času a jeho dopad na společnost, stejně jako možné budoucí důsledky, které by mohly vyplynout z jeho dnešní přítomnosti. Připravte se na vstup do fascinujícího světa Anežka Merhautová!
PhDr. Anežka Merhautová, DrSc. | |
---|---|
Narození | 29. prosince 1919 Hranice Československo |
Úmrtí | 22. července 2015 (ve věku 95 let) Praha Česko |
Povolání | historička umění |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Témata | dějiny malířství |
Manžel(ka) | Demeter Livora 1. manžel Josef Merhaut 2. manžel |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Anežka Merhautová - Livorová (29. prosince 1919 Hranice – 22. července 2015 Praha) byla česká historička umění, přední badatelka v oboru dějin architektury, malířství, sochařství a užitého umění v českých zemích od konce 9. do poloviny 13. století.
Po maturitě na reálném gymnáziu v Hranicích (1938) absolvovala Masarykovu státní školu zdravotní a sociální v Praze (1938–1941). Za války byla zaměstnána v České kardiografické společnosti. V letech 1945–1949 studovala dějiny umění (prof. A. Matějček, J. Květ, J. Cibulka, O.J. Blažíček, V. Volavka, V. Mencl) a klasickou archeologii (prof. R. Vacková, J. Čadík) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V té době pracovala jako pomocná vědecká síla v Lehnerově knihovně (1945–1949) a v grafické sbírce Národní galerie, Textilní tvorbě a Státním památkovém ústavu (1949–1952). Studium zakončila obhajobou rigorózní práce roku 1949. Roku 1959 obhájila kandidátskou disertaci a roku 1970 získala titul DrSc.
Po založení Ústavu teorie a dějin umění Akademie věd České republiky (1952) zde působila jako vědecký pracovník, v letech 1953–1956 jako vedoucí oddělení středověku.
Zabývala se románskou architekturou v Čechách, raně gotickou nástěnnou malbou, knižní iluminací a liturgickým náčiním a relikviáři.
Byla dvakrát vdaná a vychovala tři děti. Její první manžel Demeter Livora (*1914) byl sochař a pedagog, druhý manžel Josef Merhaut (1917–2004) byl vědec, specialista v oboru elektroakustiky.