V tomto článku podrobně prozkoumáme Angelo Rotta a jeho dopad na moderní společnost. Angelo Rotta je již léta předmětem diskusí a studií a jeho účinky lze pozorovat v různých aspektech každodenního života. Od svého vzniku až po současný vliv Angelo Rotta utvářel způsob, jakým interagujeme, myslíme a chováme se. Prostřednictvím komplexní analýzy prozkoumáme, jak se Angelo Rotta vyvíjel v průběhu času a jaké důsledky to má pro budoucnost. Tento článek poskytne hluboký a zasvěcený pohled na Angelo Rotta a jeho význam v současném světě.
Angelo Rotta | |
---|---|
Narození | 9. srpna 1872 Milán |
Úmrtí | 1. února 1965 (ve věku 92 let) Vatikán |
Povolání | katolický kněz a diplomat |
Ocenění | Spravedlivý mezi národy (1997) Komandérský kříž s hvězdou Řádu za zásluhy Polské republiky |
Nábož. vyznání | římskokatolická církev |
Funkce | titulární arcibiskup (1922–1965) katolický arcibiskup (od 1922) apostolic nuncio to Panama (1923–1925) Apostolic Nuncio to Turkey (1925–1930) Apostolic Nuncio to Hungary (Maďarsko; 1930–1945) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Msgre. Angelo Rotta (9. srpna 1872, Milán – 1. února 1965, Vatikán) byl římskokatolický arcibiskup a vatikánský diplomat známý svým angažmá ve prospěch Židů během druhé světové války.
Angelo Rotta přijal kněžské svěcení 10. února 1895 a poté vstoupil do diplomatických služeb Svatého stolce, kde se postupně vypracovával k vyšším postům. V roce 1922 jej papež Pius XI. jmenoval titulárním arcibiskupem thébským a pověřil jej posláním internuncia ve Střední Americe. V roce 1925 se stal nunciem v balkánských zemích a v roce 1930 přijal úřad nuncia v Maďarsku a Bulharsku.
Jako apoštolský nuncius se za druhé světové války angažoval ve prospěch bulharských a maďarských Židů a společně s dalšími diplomaty jim zajišťoval bezpečné domy, humanitární pomoc a vydával falešná křestní osvědčení, ochranné listy, diplomatické pasy a víza, aby jim umožnil odchod do bezpečnějších zemí.
Mimo to ve prospěch Židů opakovaně intervenoval jak sám, tak za pomoci dalších diplomatů. 21. srpna 1944 vedl delegaci 5 šéfů diplomatických misí v Maďarsku, kteří vznesli společný protest proti zacházení se Židy a jejich deportacím do Německa. Protestovali apoštolský nuncius Angelo Rotta (Vatikán), velvyslanec Carl Danielson (Švédsko) a tři chargé d'affaires – Miguel Sanz-Briz (Španělsko), Carlos de Liz-Teixeira Branqhuinho (Portugalsko) a Antoine Kilchmann (Švýcarsko).
Po válce dále pokračoval v práci v diplomatických službách až do roku 1957, kdy jako oficiál Státního sekretariátu odešel do důchodu.
Izraelská komise Jad Vašem mu udělila titul Spravedlivý mezi národy v roce 1997.