Anna Ondrejičková

Dnes je Anna Ondrejičková tématem, které ve společnosti vzbuzuje velký zájem a debatu. Od svých počátků až do současnosti byl Anna Ondrejičková předmětem studia a analýzy odborníků z různých oborů. Jeho dopad na životy lidí a na vývoj lidstva byl hluboký a jeho význam zůstal i v průběhu času. V tomto článku podrobně prozkoumáme nejdůležitější aspekty Anna Ondrejičková, od jeho počátků až po jeho dnešní důsledky. Od svého vlivu na společnost až po jeho vliv na populární kulturu, Anna Ondrejičková zanechal nesmazatelnou stopu v historii a v myslích lidí.

RNDr. Anna Ondrejičková, CSc.
Narození20. prosince 1935 (88 let)
Lipové, Slovensko
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Povoláníslovenská paleontoložka a vědecká pracovníce
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Ondrejičková (* 20. prosince 1935, Lipové) je slovenská paleontoložka a vědecká pracovníce.

Život

Narodila se v Lipovém, okres Komárno. Po gymnaziálních studiích v Komárně v roce 1953 absolvovala 1. ročník na FGGV UK v Bratislavě a čtyři ročníky na Geologicko-geografické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Specializovala se v oboru zoopaleontológie a byla žačkou významných vysokoškolských učitelů, jakými byli profesoři V. Kettner, J. Augusta, Z. Špinar a V. Pokorný. Studium ukončila v roce 1958. Vědeckou aspiranturu absolvovala na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Kandidátskou disertační práci z paleontologie obhájila v roce 1970, na základě čehož jí byla udělena vědecká hodnost kandidát geologických věd (CSc.). V témže roce získala i titul doktor přírodovědy (RNDr.). Je vdaná. Jejím manželem je slovenský geofyzik a bonsajista Ing. Ľudovít Husák, CSc.

Kariéra

Pracovala na GÚDŠ (nyní Štátny geologický ústav Dionýza Štúra) v Bratislavě (1958–1994), na makro- a mikropaleontologickém výzkumu jako vedoucí vědecký pracovník. Ve své vědecké výzkumné práci se jako paleontoložka věnovala dvěma, z hlediska biostratigrafie významným skupinám organismů – měkkýšům oligocénu a miocénu Západních Karpat a radiolariím mezozoika. Jako paleontolog-biostratigraf se podílela na řešení důležitých stratigrafických, paleoekologických a paleofaciálních problémů Západních Karpat, i v mezinárodním měřítku v rámci Paratetýdy, na projektech IGCP a v dvoustranné spolupráci s albánskými, francouzskými, gruzínskými, maďarskými, polskými, rakouskými a italskými specialisty. Výsledky její práce sloužily jako podklady ke geologickým a hydrogeologickým mapám a výzkumu nerostných surovin, především kaustobiolitů.

Hlavním pilířem studia měkkýšů byla paleontologická charakteristika typových facií jednotlivých stupňů oligocénu a miocénu jako podkladů pro stanovení neostratotypů a faciostratotypů Paratetydy. Především byly studovány sedimenty Rupel, Eger, egenburgu, otnangu, Karpat, Badenu a šarm v oblasti Podunajské nížiny, Ipeľské kotliny, Lučenské kotliny a Rimavské kotliny i Vídeňské pánve. Výsledky výzkumů jsou prezentovány v pěti svazcích monografické díla mezinárodního významu Chronostratographie und Neostratotypen (SAV, Bratislava, 1967, 1971, 1973, 1975, 1978) ve spolupráci s významnými specialisty v oblasti Paratetydy.

Ve výzkumu radiolarií zaměřila svá studia na stanovení stáří radiolaritů a radiolariových vápenců, které byly v minulosti zařazovány pouze na základě svého postavení ve facii, bez přímých paleontologických důkazů. Radiolarie jsou v těchto sedimentech často jediným zdrojem biostratigrafických informací souvisejících s jejich věkovým zařazením. Tak byl na jejich základě poprvé v krížňanském příkrovu stanovený věk, a to v Strážovských vrších, Velké Fatře, Malé Fatře, Nízkých Tatrách a Belianských Tatrách (Polák - Ondrejičková, 1993, 1995). Dále byl prokázán střední trias a střední jura v meliatiku a střední jura v podloží paleozoika brusnické antiklinály. Důležitým výsledkem studie radiolarií bylo zjištění meliatika v Severních Vápencových Alpách v Rakousku (Mandl - Ondrejičkova, 1991, 1993) a ve spolupráci s francouzskými a italskými geology byla pomocí radiolarií prokázána vrchní jura v podloží mauretánského flyše v Maghrebské Tetyde. Stejně pomocí radiolarií byla stanovena nová litostratigrafická jednotka - ždiarske souvrství, pro krížňanský příkrov Tater.

Byla členkou komise RCMNS pro sekci Mollusca za Československo (1975–1979), členkou geologické a paleontologické společnosti a členkou slovenské komise pro udělování vědeckých hodností.

Publikace

Její práce jsou obsaženy ve více než 100 závěrečných zprávách a 50 článcích. Jako spoluautorka řešených problémů publikovala výsledky v četných pracích, z nichž k nejdůležitějším patří, např.:

  • Proposal for the terminology of fossil marine benthic shelf ecosystems. Geol. Carpath. 42, 4 (1991), 231-240;
  • Űber eine triadische Tiefwasserfazies (Radiolarite, Tonschiefer) in den Nördlichen Kal Alpen – ein Vorbericht. Jb. Geol. B. – A. 134, 2, Wien, (1991), 309-318;
  • Radiolarien und Conodonten aus dem Meliatikum im Ostäbschnitt der Nördlichen Kal Alpen (Österreich) Jb. Geol. B. – A. 136/4 Wien, (1993), 841-871;
  • Lithology, mocrofacies and biostratigraphy of radiolarian limestones, radiolarites in the Krížna nappe of the Western Carpathians. Miner. Slov. 25, (1993), 391-410;
  • Untémoin des réries jurassiques du Bassin Maghrébin en Sicile: la formation de la Contrada Lanzeri, la base du flysch maurétanien du Monte Soro. C.R. Acad. Sci. Paris, 320, série lia, Paris, (1995), 601-607;
  • Lithostratigraphy of radiolarian limestones and radiolarites of the envelope sequence in the Veľká Fatra Mts. Slovak Geological Magazine 2/95, (1995), 153-158.

Externí odkazy