Aragonská koruna je téma, které v poslední době upoutalo pozornost mnoha lidí. Jeho důležitost a relevance se staly středem mnoha debat a diskuzí v různých oblastech. Od akademické sféry až po profesionální oblast, Aragonská koruna vyvolal rostoucí zájem díky svým dopadům a dopadům na dnešní společnost. Jak se více lidí ponoří do zkoumání a porozumění Aragonská koruna, odhalují se nové pohledy a přístupy, které obohacují stávající znalosti o tomto tématu. V tomto článku do hloubky prozkoumáme klíčové aspekty související s Aragonská koruna, analyzujeme jeho vývoj, jeho výzvy a jeho možný budoucí vývoj.
Koruna aragonská Corona d'Aragón (an) Corona d'Aragó (ca) Corona Aragonum (la) Corona de Aragón (es)
| |||||||
Geografie
| |||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Počet obyvatel
|
120 000 (v roce 1300)
| ||||||
Státní útvar | |||||||
Vznik
|
|||||||
Zánik
|
|||||||
Státní útvary a území | |||||||
Aragonská koruna (katalánsky Corona d'Aragó, aragonsky Corona d'Aragón, kastilsky Corona de Aragón) je souhrnné pojmenování pro všechna historická území, která byla podřízena svrchovanosti aragonského krále mezi roky 1164 a 1707.
Jádrem Aragonské koruny byla personální unie Aragonského království a Barcelonského hrabství, jíž roku 1137 dalo základ manželství královny Petronily Aragonské a hraběte Ramona IV. Barcelonského. S nástupem jejich syna Alfonse II. na trůn roku 1162 (bylo mu tehdy 5 let, takže nominálně vládl spolu s matkou-regentkou a když ta o dva roky později abdikovala, vykonávala za něj vládu regentská rada) nastoupila na aragonský trůn barcelonská dynastie.
Později, jako výsledek reconquisty nových území i sňatkové politiky, se unie království aragonského a hrabství barcelonského rozrostla o valencijské, mallorské a neapolské království, ostrovy Sicílie, Sardinie a Korsika, vévodství aténské a neopatrijské.
Svatbou Katolických Veličenstev Isabely Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského byl zahájen proces spojení se zeměmi Kastilské koruny, čímž vzniklo sjednocené Španělské království jako centralistický stát. Španělští králové užívali titulů „aragonský král“ a „kastilský král“ až do roku 1707, kdy Filip V. Španělský většinu práv a titulů eliminoval. Země Aragonské koruny se rozprostíraly na území moderních států Španělsko, Andorra, Francie, Itálie, Malta a Řecko.