Dnes budeme hovořit o Autoimunita, tématu, které vyvolalo zájem a diskusi v současné společnosti. Autoimunita je téma, které bylo předmětem studia a analýzy v různých oblastech, od psychologie po politiku, včetně populární kultury a technologie. Tento článek se snaží nabídnout komplexní a aktualizovanou vizi Autoimunita, která se zabývá jeho různými aspekty a jeho dopadem na každodenní život. V tomto směru prozkoumáme nejdůležitější aspekty Autoimunita, prozkoumáme jeho důsledky a možná řešení. Autoimunita je bezpochyby téma, které nenechává nikoho lhostejným a je klíčové mu porozumět do hloubky, abychom lépe porozuměli světu, ve kterém žijeme.
Autoimunita je stav, při kterém některá ze složek imunitního systému reaguje na struktury vlastního organismu, které tím zpravidla poškozuje. Jinými slovy, jedná se o imunitní odpověď na antigeny vlastního těla. Mnohdy taková reakce vyvolává autoimunitní onemocnění, k nimž patří například roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, Sjögrenův syndrom, diabetes melitus 1. typu či celiakie. Autoimunitní choroby postihují asi 3 % populace (ženy častěji).
Významově opačným pojmem je autotolerance, tedy schopnost organismu tolerovat struktury jemu vlastní. Porucha autotolerance je tak vlastně příčinou autoimunity.
Důvody vzniku autoimunitní choroby mohou být značně různorodé. Některé poruchy jsou způsobené mutacemi v genomu či špatnou funkcí hormonů; ty jsou tedy do jisté míry geneticky a pohlavně podmíněné. Jiné se projeví během života jako vedlejší příznaky nevhodné imunitní reakce, například vlivem infekce (např. vlivem molekulárních mimikry), UV záření, farmak a jiných chemických látek.
Infekce zpravidla naruší vnitřní molekulární rovnováhu uvnitř těla (viz imunitní dysregulace), dojde k uvolnění látek do míst, kde se běžně nevyskytují, k produkci obranných chemických látek (cytokinů), které mohou měnit expresi genomu. Infekce také silně aktivuje některé části imunitního systému. Vlivem UV záření, léků a jiných chemických látek může dojít k modifikaci autoantigenů. Někdy tělo reaguje na jinak normální složku potravy, například na lepek při celiakii.