V dnešním světě se Bukovina (Podbořanský Rohozec) stal tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí. Ať už díky svému vlivu na společnost, historickému významu, významu ve vědecké oblasti nebo vlivu na populární kulturu, Bukovina (Podbořanský Rohozec) upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Tento článek se snaží důkladně prozkoumat všechny aspekty související s Bukovina (Podbořanský Rohozec), analyzovat jeho dopad v různých oblastech a nabízí komplexní a hloubkovou vizi tohoto fascinujícího tématu. Od jeho počátků až po současnou relevanci si tento článek klade za cíl poskytnout úplný a podrobný pohled na Bukovina (Podbořanský Rohozec) a nabídnout čtenářům širší a bohatší pochopení tohoto fenoménu.
Bukovina | |
---|---|
Domy čp. 8 a 9 | |
Lokalita | |
Charakter | osada |
Obec | Podbořanský Rohozec |
Okres | Louny |
Kraj | Ústecký kraj |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°13′9″ s. š., 13°13′18″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 10 (2021) |
Katastrální území | Podbořanský Rohozec u Hradiště II (3,81 km²) |
Nadmořská výška | 595 m n. m. |
PSČ | 441 01 |
Počet domů | 6 (2021) |
Bukovina | |
Další údaje | |
Kód části obce | 330078 |
Zaniklé obce.cz | 124 |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bukovina (německy Buckwa) je osada, část obce Podbořanský Rohozec v okrese Louny. Stojí tři kilometry západně od Podbořanského Rohozce v katastrálním území Podbořanský Rohozec u Hradiště II. V roce 2011 zde trvale žilo šestnáct obyvatel.
Název vesnice je odvozen z přídavného jména buková, které označovalo bukový porost na určité hoře nebo stráni. V historických pramenech se jméno vsi objevuje ve tvarech: Bukowina (1368), Bucowina (1369), Bukuyna (1384–1399), Bukwina (1405), Bukowina (1411), w Bukowinie (1447), Pukowa a Puckwa (1684), Bukwa (1746), Bukwa a Pukwa (1787), Pukwa (1846) a Bukovina nebo Bukwa (1854).
První písemná zmínka o Bukovině pochází z roku 1365, ale podle Augusta Sedláčka vesnice existovala už ve dvanáctém století. Roku 1365 byl patronem zdejšího kostela Hroch z Bukoviny. V letech 1391–1393 vesnice patřila Janofětě, vdově po Hrochovi, a jejímu synovi. Dalším majitelem byl od roku 1404 jiný Janofětin syn Vilém, známý nejspíše také jako Vilém z Pnětluk. Během husitských válek stál na straně katolíků. Jeho pravděpodobný syn Vilém Bukovina získal Štědrý hrádek a Bukovinu připojil k hradnímu panství. Spolu s hradem se vesnice dostala do držení pánů z Vřesovic, z nichž se roku 1467 stal jejím majitelem Jan z Vřesovic. Jan Žlutický z Vřesovic vesnici převedl ke žlutickému panství a roku 1487 na ní zapsal věno své manželky Johany z Kolovrat. Panským sídlem ve vsi bývala v patnáctém století tvrz, ale koncem století ztratila svou sídelní funkci, a zanikla.
Během třicetileté války Bukovina nejspíš zanikla. Další zmínky o ní pochází až ze šedesátých let sedmnáctého století, kdy patřila k Mašťovu.
Ve druhé polovině devatenáctého století bylo hlavním zdrojem obživy zemědělství, chov dobytka, práce v lese a zpracování dřeva výrobou šindelů. Podle adresáře z roku 1861 obyvatelé vsi chovali 38 krav, 25 jalovic, dva koně, jednu kozu a jedenáct prasat. Na konci století ve vsi Černínové otevřeli parní pilu. V roce 1924 ve vsi žilo jedenáct sedláků, fungovala zde černínská pila, hostinec a trafika. Děti měly školu v Mětikalově a přímo v Bukovině se vyučovalo jen od listopadu do března.
Na rozdíl od jiných sídel ve vojenském újezdu Bukovina zcela nezanikla.
Bukovina stojí v katastrálním území Podbořanský Rohozec u Hradiště II v okrese Louny, asi tři kilometry západně od Podbořanského Rohozce. Nachází se v nadmořské výšce okolo 610 metrů. Oblast leží v jihovýchodní části Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Hradišťská hornatina. Půdní pokryv tvoří v širším okolí kambizem eutrofní.
V rámci Quittovy klasifikace podnebí Bukovina stojí v mírně teplé oblasti MT3, pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 114 obyvatel (z toho 54 mužů), z nichž byl jeden Čechoslovák, 111 Němců a dva cizinci. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi. Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 107 obyvatel: pět Čechoslováků, 101 Němců a jednoho cizince. Kromě jednoho evangelíka byli římskými katolíky.
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatelé | 109 | 103 | 117 | 115 | 122 | 114 | 107 | 67 | . | . | . | . | 14 | 16 | 10 |
Domy | 19 | 19 | 20 | 23 | 25 | 25 | 24 | 24 | . | . | . | . | 7 | 7 | 6 |
Vesnice nikdy nebyla obcí a po zrušení patrimoniální správy se roku 1850 stala osadou Mětikalova, kterou zůstala až do zániku obce v souvislosti se zřízením vojenského újezdu Hradiště. Od 1. ledna 2016 bylo katastrální území Podbořanský Rohozec u Hradiště II s osadou vyčleněno z vojenského újezdu a připojeno k Podbořanskému Rohozci.
V horní části osady stojí kaple svatého Michaela z druhé poloviny sedmnáctého století.