V tomto článku se budeme věnovat tématu Chemické útoky v Ghútě, které je předmětem zájmu a debat v mnoha oblastech. Chemické útoky v Ghútě upoutal pozornost odborníků, odborníků i široké veřejnosti díky své relevanci a dopadu v různých oblastech každodenního života. V průběhu historie hrál Chemické útoky v Ghútě určující roli ve vývoji společnosti, kultury a technologie a významně ovlivňoval způsob, jakým vnímáme svět kolem nás. V následujících řádcích podrobně prozkoumáme nejdůležitější aspekty Chemické útoky v Ghútě s cílem poskytnout komplexní a obohacující vizi tohoto velmi důležitého tématu.
Chemické útoky v Ghútě | |
---|---|
Některé z oběti útoku v Ghútě | |
Historické období | občanská válka v Sýrii |
Mrtví lidé | 355–1729 |
Zranění lidé | 3 600 zasažených ošetřeno v nemocnicích podporovaných Lékaři bez hranic |
Datum | 21. srpna 2013 |
Místo | Ghúta, Sýrie |
Pachatel | neznámý |
Použité zbraně | sarin |
Souřadnice | 33°30′ s. š., 36°17′ v. d. |
Ghúta | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Chemické útoky v Ghútě se odehrály 21. srpna 2013 v průběhu občanské války v Sýrii. Došlo k nim na východních předměstích Damašku, hlavního města Sýrie, v oblasti Ghúta v muháfaze Ríf Dimašq. Podle zjištění Organizace spojených národů bylo použito 350 litrů sarinu. Počet obětí dosáhl stovek, přičemž povstalecká Svobodná syrská armáda oznámila 1729 mrtvých a až 6000 zasažených, zatímco nezávislá organizace Lékaři bez hranic potvrdila k 24. srpnu zhruba 3600 ošetřených a 355 mrtvých. Jedná se o největší využití chemických zbraní od iráckého útoku v Halabdže proti Kurdům v roce 1988.
Podle povstalců chemické zbraně použila syrská armáda podporující režim Bašára al-Asada, režim naopak viní z použití zbraní povstalce. Sýrie byla v době útoku jedním z pěti států, které nepodepsaly Úmluvu o chemických zbraních, respektive jedním ze sedmi, které ji neratifikovaly, a syrská vláda v roce 2012 přiznala, že chemické zbraně má. Přesvědčení, že chemické útoky má na svědomí vládnoucí režim, vyjádřily ústy svých představitelů mimo jiné Spojené státy americké, Francie a Spojené království, a zároveň začaly plánovat nějakou formu vojenského zásahu.
Naopak Rusko a Írán, které se v konfliktu staví dlouhodobě na stranu Asadova režimu, vyjádřily přesvědčení, že za útoky stojí povstalci, a Čínská lidová republika zaujala zdrženlivý postoj. Vzhledem k tomu, že stálí členové Rady bezpečnosti OSN Čína a Rusko se nechystali podpořit odvetný vojenský zásah proti Asadovu režimu, byla západními spojenci v reakci na útoky zvažována možnost zasáhnout bez mandátu Organizace spojených národů podobně jako Severoatlantická aliance zasáhla v roce 1999 v Kosovu.